Zena seděla ve smutném přemýšlení. - Dívka odběhla s veselým smíchem. - Po zpracování plánu pustili jsme se s chutí do práce. - Při koupání na sebe chlapci pokřikovali a cákali vodou. - Po vykoupání odešly děti do lesa. - Za úplného mlčení jsme prošli lesem. - Dívky přiběhly s veselým smíchem. - Po napsání všech svých úloh pustil se Milan do čtení. - Za neustálého smíchu a křiku jsme se vydali na cestu. - Při přecházení ulice musíte být krajně opatrní. - Po podrobném projednání návrhu přistoupili poslanci k hlasování.
4. Určete, jakou větu uvozuje:
) že, aby:
Nikdo mu neřekl, že tam má jít. - Napsali jsme jim, aby se teple oblékli. - Neustále žila ve strachu, aby se dětem něco cestou nepřihodilo. - Měl neblahé tušení, že to všechno špatně skončí. - Je takový mráz, že se nedá ani vyjít ven. - Byla tak dojata, že se až rozplakala. - Musíte to zařídit tak, aby byli všichni spokojeni. - Musíte pracovat tak, abyste splnili dodací lhůtu. - Ani netušil, že už je pozdě. - Je divné, že se o tom nikdo ani nezmínil. - Není nutné, abys tak křičel. - Jsem si jist, že jsem všechno udělal správně. - Bál se, že ho v té tmě neuvidí. - Bál se, aby ho nepoznali.
) jak:
Dlouho pracovali nad problémem, jak překonat zemskou přitažlivost. - Myslel při tom na syna, jak tu zprávu přijme. - Slyšeli jsme o vás, jak pilně pracujete. - Jak se to dozvíš, hned mi podej zprávu. - Jak jí tu zprávu sdělili, zhroutila se. - To je ten chlapec, jak jsem ti o něm říkal.
) :
Poslal dopis, co včera napsal. - To je ten muž, co neustále debatuje. - Je to blízko, co by kamenem dohodil. - Nevedlo se mu dobře, co se odstěhoval. - Jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. - To, co se stalo, již nikdo neodčiní. - Přiznej se, cos vyvedl!
5. Doplňte spojky jestli, když (někdy je možné doplnit obě spojky):
... budeš chtít, všecko hravě dokážeš. -... vás to zajímá, tak vám to povím. -... mi nenapíšeš, budu se na tebe moc zlobit. - Přišel,... již byla tma. -... si někdo myslí, že je vše hotovo, tak se velmi mýlí. -... tu práci dokončíte včas, dostanete prémii. - Habilitoval se,... mu bylo třicet let. -... bude mlha, nikam nepojedeme. -... budeš chtít, pojedeme tam v neděli spolu.
|
|
|
6. Doplňte vhodné spojovací nebo odkazovací výrazy:
Jestli se ti to bude jen trochu hodit,... přijď. - Čím dřív přijdeš,... dřív budeš hotov. - S čím kdo zachází,... také schází. - Kdo to jednou viděl,... na to nezapomene. - Jak se do lesa volá,... se z lesa ozývá. - Měl tam přijít jak on sám,... také jeho spolupracovníci. - Ti,... to ještě nečetli, ať to přečtou do zítřka. - Když se nad tím trochu zamyslíš,... na to také přijdeš. - On to... slyšel, ale i viděl. - Jaký pán,... krám. - Kamkoli jsme přišli,... bylo plno shonu. - At byl kdekoli,... byl spokojen. - Ať byl kdekoli,... se mu nelíbilo. - Tak tvrdě spal,... ho nemohli vůbec probudit. - Kdo se toho bojí,... ať zůstane raději doma. -... tady počkejte, nebo přijďte za dvacet minut.
7. Tučně tištěné větné členy nahraďte vedlejší větou.
Vzor: Po odjezdu vlaku bylo na nástupišti liduprázdno. - Jakmile vlak odjel, bylo na nástupišti liduprázdno.
Po našem příchodu se teprve rozproudila zábava. - Při přistávání letadla nesmí nikdo nepovolaný na letištní plochu. - Udělal to z nerozvážnosti a teď toho lituje. - Mluvili s ním jako s malým chlapcem. - Hráči podali výkon k plné spokojenosti všech diváků. - Po skončení zápasu se sejdeme u východní tribuny. - K naší velké lítosti jsme je již ve městě nezastihli. - Po narození dítěte matka těžce onemocněla. - Přes náš zákaz odešel večer z domu. - Vzdor všem potížím závod splnil plán na 100%. - Po dlouhém přemlouvání slíbil, že tu práci udělá již zítra. - Přes dlouhé přesvědčování tu funkci nepřijal. - Čekali jsme dlouho na odjezd vlaku. - Po dlouhém čekání přišla konečně odpověď. - Vzhledem k nebezpečné situaci nesměli horníci sfárat do dolů. - Po dlouhé debatě se konečně přiznal ke své chybě. - Již v útlém věku je třeba učit děti kázni. - Po Rudolfově narození sešla se rodinná rada. - Začal mluvit až v osmi letech.
8. Vedlejší větu nahraďte větným členem.
|
|
|
Vzor: Když vyšlo slunce, vydali jsme se na cestu. - Po východu slunce jsme se vydali na cestu.
Než ještě začalo svítat, vypravili se houbaři do lesa. - Urazil se a odešel, aniž se s námi rozloučil. - Byla tak rozčilená, že se jí třásly ruce. - Když skončila válka, nastaly lepší časy. - Všichni se divili, že je tak odvážný. - Než půjdu spát, přečtu si několik veselých anekdot. - Promiňte mi, že jsem přišel tak pozdě. - Když kniha vyšla, stala se předmětem ostré kritiky. - Než byl zákon vydán, proběhla celonárodní diskuse. - Pokud jste si nepožádal o dovolenou vedení podniku, nemohu vám cestu povolit. - Ačkoliv přišel pozdě, stačil všechno bezvadně připravit. - Přesto že se mu lékaři snažili okamžitě pomoci, raněný zemřel.
9. Přeložte do ruštiny a užijte ve větách:
honicí pes pes, honící kočku...
šicí stroj švadlena, šijící na stroji...
spací vůz dítě, spící v kočárku...
bicí hodiny chlapec, bijící děvče...
hlídací pes strážný, hlídající závod...
hrací karty chlapci, hrající šachy...
koupací oblek děvče, koupající se v řece...
holicí strojek muž, holící se žiletkou...
žehlicí prkno žena, žehlící šaty...
psací stůl žák, píšící domácí úkol...
prací látka žena, peroucí prádlo...
stěhovací vůz rodina, stěhující se do nového bytu...
nakládací zařízení dělník, nakládající dříví...
vařící (vroucí) voda maso, vařící se v polévce...
10. Změňte věty s přechodníkovými vazbami v článku tak, aby v nich nebyly přechodníky.
11. Užijte přechodníků v těch větách, ve kterých je to možné. Pozor na slovosled! Upravené věty přeložte do ruštiny:
Cestovali jsme celý měsíc po ČSSR a prohlíželi si historická města, hrady a zámky a zajímavé památky. - Když učitel podrobně vysvětlil látku, zeptal se, zda tomu všichni rozuměli. - Potom odvázali Lasičku a šli s ní do lesa na jahody. - Slunce nemilosrdně pálilo, takže chlapci si stále museli utírat pot s čela. - Když strážník chlapcům pohrozil, trochu se lekli. - Věra utírala nádobí a stále si prozpěvovala. - Jan spadl do vody a celý se namočil. - Rozpačitě vrtěl hlavou, protože nevěděl, co má na to odpovědět. - Když jsme si po obědě trochu odpočinuli, vydali jsme se na další cestu. - Budu vám to vypravovat a dívat se při tom na televizi. - A tu se Jan dal do vřískání a naříkal a bědoval, až srdce usedalo. - Autobus stál ve stanici a cestující urychleně vystupovali, neboť měli obavy, že zmeškají rychlík.
|
|
|
12. Tučně tištěné výrazy nahraďte vhodnými synonymy (podle potřeby větu upravte):
mít dojem; nejít; zlobit se; přerušovat; růst; pořádně; znechutit se; nevést se; nebýt slušné; přijet; vyhnout se; notně; rychle zmizet; nehodit se; být najednou pryč; nepatřit se
Nic se mi v poslední době nedaří. - Nepotrpí si na žádné povídání kolem dokola. - Ta automobilová nehoda ho dlouho mrzela. - V horských oblastech se daří jen bramborám a ovsu. - Mám toho jeho povídání až po krk. - Příslušníci VB se dostavili k nehodě včas. - Nesluší se, aby děti skákaly dospělým do řeči. - Byl jaksepatří nazloben, a proto jsme mu raději šli z cesty. - Chtěl jsem mu ještě něco připomenout, ale kluk byl již tentam. - Tytam byly klidné doby studia na vysoké škole. - Zdá se mi, že jsem ho dnes viděl ve městě.
13. Ke každému substantivu zvolte vhodné adjektivum uvedené v závorce. (Významy adjektiv nejdříve prověřte ve slovníku!)
vůz, ptáci (stěhovací, stěhovavý); dítě, míč, mládež (koupací, vykoupaný, koupající se); letištní plocha, letadlo (přistávající, přistávací); žena, prostředek (prací, peroucí); kameny, dveře (padající, padací); nábytek, deštník (skládací, skladný); zámek, most, prádlo (visící, visutý, visací); magnetofon, kotě, karty (hrací, hrající, hravý); agregát, vánek (chladivý, chladicí); orgán, páka (řídicí, řídící)
14. Otázky k textu:
1) Jak popisuje autor školu před zvoněním a po zvonění?
2) Na jaké skupiny se dělí školáci podle své povahy?
3) Popište případ švencíře Kadlečka, který chodil za školu.
4) Jak se chovají občas rodiče vůči vychovatelům svých dětí?
15. Přeložte do češtiny:
) . , . , , . ,
, , , . , . . , , , , , , . . - . , , , . . . , , , , . , -, , .
|
|
|
) , , . - , . - , . - , . - , . - , , . - , . - , - . - , . - , . - - , . - , . - ,
. - , . - , . - , . - - , . - , . - , , . - , . - , . - , . - , . - , . - , . - . - .
) , , , . - , , , . - , , , . - , , . - . - , , . - , , . - , , . - . - . - . - ?
Poslechová cvičení
Známý dramatik Bernard Shaw nebyl právě oblíben v kruzích vysoké britské aristokracie, což mu bylo při každé příležitosti dáváno najevo.
Na jedné zahradní slavnosti přistoupil k němu anglický lord a ptal se ho hlasitě, aby to také druzí kolem slyšeli: Tak vy jste pan Bernard Shaw! Je to pravda, že váš otec byl obyčejný krejčí?
Je, odpověděl spisovatel.
Lord se pousmál a pokračoval: Proč jste se tedy také nestal krejčím?
Shaw neztratil duchapřítomnost a odpověděl: Dovolte mi také otázku, my lorde! Byl váš otec džentlmen?
Ovšemže byl!
Proč jste se tedy také vy nestal džentlmenem?
* * *
Hubený Shaw často míval opačné názory než jeho anglický, blahobytně vyhlížející kolega Keith Chesterton. Ten byl tak tlustý jako Shaw hubený. Jednou jejich debata přešla do prudké hádky, v níž opustili věcné argumenty a přešli na osobní narážky.
Když se na vás člověk dívá, rozčiloval se Chesterton, tak by se domníval, že v Anglii je ta nejhorší bída.
Shaw se usmál a změřil svého odpůrce zkoumavým pohledem: Když vás tak pozoruji, jsem ochoten uvěřit, že jste ji způsobil vy.
Slovníček
| být oblíben - dávat najevo , neztratit duchapřítomnost - | prudká hádka osobní narážky je nejhorší bída blahobytně , |
|
|
|
* * *
Zapamatujte si:
NĚKOLIK PŘÍSLOVÍ
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Kdo chce psa bít, vždy si hůl najde.
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.
Bez práce nejsou koláče.
Když se kácí les, lítají třísky.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Práce kvapná málo platná.
Komu není rady, tomu není pomoci.
V nouzi poznáš přítele.
Úkol: Najděte podobná nebo odpovídající přísloví v ruštině (Využijte frazeologických slovníků).
LEKCE 33
-- . , .
ŠVEJKOVY NEHODY VE VLAKU
Jaroslav Hašek
V jednom kupé II. třídy rychlíku Praha - České Budějovice byli tři, nadporučík Lukáš, naproti kterému seděl starší pán, úplně holohlavý, a Švejk, který stál skromně u dveří k chodbě a chystal se právě vyslechnout nový příval hromobití nadporučíka Lukáše, který, nedbaje přítomnosti holohlavého civilisty, hřímal Švejkovi do duše po celé trati, kterou projeli, že je boží dobytek a podobně.
Nešlo o nic jiného než o maličkost, o počet zavazadel, která Švejk opatroval.
Ukradli nám kufr, vytýkal nadporučík Svejkovi, to se jen tak řekne, holomku!1
Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,2 ozval se tiše Švejk, doopravdy ho ukradli. Na nádraží se vždycky potlouká moc takových šizuňků a já si to představuju tak, že jednomu z nich se nepochybně zamlouval váš kufr a ten člověk že nepochybně využitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám vohlásil, že s našima zavazadlama je všechno v pořádku. Von moh ten náš kufr ukradnout právě jen v takovej příznivej okamžik. Po takovým okamžiku voni pasou3. Před dvěma léty na severozápadním nádraží ukradli jedné paničce kočárek i s holčičkou v peřinkách a byli tak šlechetní, že holčičku vodevzdali na policejním komisařství u nás v ulici, že přej jí našli pohozenou v průjezdě. Potom udělaly noviny z tý ubohý paní krkavčí matku.
A Švejk důrazně prohlásil: Na nádraží se kradlo vždycky a bude se krást dál. Jinak to nejde.
Já jsem přesvědčen Švejku, ujal se slova nadporučík, že to s vámi jednou prachšpatně skončí. Pořád ještě nevím, děláte-li ze sebe vola, nebo jste se už volem narodil. Co bylo v tom kufru?
Dohromady nic, pane obrlajtnant, odpověděl Švejk, nespouštěje očí z lysé lebky civilisty, sedícího naproti nadporučíkovi, který, jak se zdálo, nejevil pražádný zájem4 o celou záležitost a četl si noviny. V celým tom kufru bylo jen zrcadlo z pokoje a železnej věšák z předsíně, takže jsme vlastně neutrpěli žádný ztráty, poněvadž zrcadlo i věšák patřily panu domácímu.
Vida hrozný posuněk nadporučíkův, pokračoval Švejk laskavým hlasem: Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vo tom, že ten kufr bude ukradenej, napřed nic nevěděl, a co se týká toho zrcadla a věšáku, tak jsem to voznámil panu domácímu, že mu to vrátíme, až přijdem z vojny domů. V nepřátelskejch zemích je hodně zrcadel i věšáků, takže ani v tomto případě nemůžeme utrpět s panem domácím žádnou ztrátu. Jakmile dobudeme nějaký město...
Kušte, Švejku, strašlivým hlasem vskočil do toho nadporučík5, já vás jednou předám k polnímu soudu6. Rozvažte si dobře, jestli nejste nejprachpitomějším chlapem na světě. Některý člověk, kdyby žil tisíc let, nevyvedl by tolik pitomostí, jako vy během těch několika neděl. Doufám, že jste to také pozoroval?
Poslušně hlásím, že jsem to, pane obrlajtnant, pozoroval. Já mám jak se říká, vyvinutej pozorovací talent, když už je pozdě a něco se stane nepříjemnýho. Já mám takovou smůlu jako nějakej Nechleba z Nekázanky, který tam chodil do hospody,V čubčím háji. Ten chtěl vždycky dělat dobrotu a vod soboty vést novej život a vždycky na druhej den říkal:,Tak jsem vám, kamarádi, k ránu pozoroval, že jsem na pryčně.7 A vždycky ho to stihlo, když si umínil, že půjde v pořádku domů, a nakonec se vysvětlilo, že porazil někde nějakou vohradu nebo vypřáh koně drožkářovi nebo si chtěl pročistit fajfku pérem z kohoutího chvostu nějaký policejní patroly. Von byl z toho celej zoufalej a nejvíc mu bylo líto, že se ta smůla táhne po celý generace8. Jeho dědeček šel jednou na vandr...9
Dejte mně pokoj, Švejku, s vašimi výklady.10
Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že všechno, co zde povídám, je svatosvatá pravda. Jeho dědeček šel na vandr...
Švejku, rozčílil se nadporučík, ještě jednou vám přikazuji, abyste mně nic nevykládal, nechci nic slyšet. Až přijedeme do Budějovic, pak si to s vámi vyřídím. Víte, Švejku, že vás dám zavřít?
Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že to nevím, měkce řekl Švejk; ještě jste se vo tom nezmiňoval.
Nadporučíkovi bezděčně zacvakaly zuby, vzdychl si, vytáhl z pláště Bohemii a četl zprávy o velkých vítězstvích, o činnosti německé ponorky E ve Středozemním moři, a když přišel na zprávu o novém německém vynálezu na vyhazování měst do povětří pomocí zvláštních bomb vrhaných z letadla, které vybuchují třikrát za sebou11, byl vyrušen hlasem Švejka, který promluvil na holohlavého pána:
Dovolte, vašnosti, neráčíte být pan Purkrábek, zástupce banky Slávie?
Když holohlavý neodpovídal, řekl Švejk nadporučíkovi:
Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem jednou četl v novinách, že normální člověk má mít na hlavě průměrně šedesát až sedmdesát tisíc vlasů a že černý vlasy bývají řidší, jak je vidět z mnohých případů.
A pokračoval neúprosně dál: Potom říkal jeden medik v kavárně,U Spírků, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí.
A nyní se stalo něco hrozného. Holohlavý pán vyskočil, zařval na něho: Marsch heraus, Sie Schweinkerl, vykopl ho do chodby a vrátiv se do kupé, uchystal malé překvapení nadporučíkovi tím, že se mu představil.
Byl to nepatrný omyl. Holohlavé individuum nebylo panem Purkrábkem, zástupcem banky Slávie, ale pouze generálmajorem von Schwarzburg. Generálmajor konal právě v civilu inspekční cestu12 po posádkách a jel překvapit Budějovice. Byl to nejstrašnější inspekční generál, který se kdy narodil.
Slovníček
| bezděčně , civilista, - m dobrota, - f ; dělat dobrotu . dobytek, -tka m , ; boží d. domácí, -ího m doopravdy , drožkář, -e m důrazně , duševní pohnutí, -í n - fajfka, - f holčička, - f holohlavý holomek, -a m , hromobití, -í n hřímat ; h. do duše krkavčí matka kuš! (.) ! ! nadporučík, -a m nedbat nehoda, - f , nepatrný , | nepochybně , neúprosně ohlásit opatrovat (něco, někoho) ( -., -.) péro z kohoutího chvostu () peřinka, - f ; pitomost, -i f , pitomý , pohozený , policejní komisařství, -í n ponorka, - f porazit posádka, - f posuněk, -ňku m potloukat se (.) , - povětří, -í n ; vyhazovat do p. prachšpatně průjezd, -u m překvapení: uchystat malé . - příval, -u m . příznivý | |
| ráčit rozčilit se řvát stihnout svatosvatý šestinedělí, -í n šizuňk, -a m (.) šlechetný trat, -i/-ě f ubohý , ujat se slova umínit si vašnosti! ! věšák, -u m vůl, vola m ; . , vybuchovat vykopnout , | vynález, -u m vyrušit , vyřídit si s někým (.) ( -.) vyslechnout vytýkat (něco někomu) (-. -.) využitkovat (něco) (-.) vyvést (.) zacvakat . zamlouvat se zavinovat . (něco) (-.) zavřít: dát z. zmiňovat se , ztráta, - f : utrpět ztráty - |
Lexikálně-gramatické poznámky
1. To se jen tak řekne, holomku! , !
2. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant. , -
.
3. Po takovým okamžiku voni pasou. .
pást (po někom) (-.), ( -.), (-.). :
Pase po něm již delší dobu. .
pást se (na něčem) :
) (-.), :
Pásli se na její skoro dětské radosti. , , ,
.
) :
Pásl se na jejich rozpacích. , .
4. jevit zájem (o něco) = mít zájem (o něco) (-.)
Jevil o to podezřelý zájem.
.
Nejevila o nic zájem. .
5....vskočil do toho nadporučík.... .
skákat (vskočit) někomu do řeči () ,
(-.)
Neskákejte mi do řeči. .
6. Já vás jednou předám k polnímu soudu. - .
předat k soudu
7....že jsem na pryčně.... (.
).
8. smůla se táhne po celý generace.
.
9. Jeho dědeček šel jednou na vandr.
.
Jít na vandr .
10. Dejte mně pokoj s vašimi výklady. .
dát (někomu) pokoj (-.)
Děti nedaly matce ani chvilku pokoje. .
11. třikrát za sebou
.: pětkrát po sobě
12. konat inspekční cestu
Gramatické výklady
- (Zvláštnosti obecné češtiny)
- - , , . , ( ) , , .
:
1. v ( ). .:
| okno oves oblek obyčejně | vokno voves voblek vobyčejně | odpoledne on odešel od matky | vodpoledne von vodešel vod matky |
2. ý [ī] ej. . :
| týden být, bývat brýle přemýšlet dobrý dobrých pět minut z nějakých důvodů příznivý | tejden bejt, bejvat brejle přemejšlet dobrej dobřejch pět minut z nějakejch důvodů příznivej | Bylo to minulej tejden. Nemůže to bejt. Kde máš brejle? Dlouho nad tím přemejšlel. Byl to dobrej člověk. Čekali jsme na něho dobrejch pět minut. Z nějakejch důvodu vo tom mlčel. Von moh ten náš kufr ukradnout právě jen v takovej příznivej okamžik. |
. ej [ī] (. ý) : dobr ej.
ej í [ī] , z, s, ž. .:
ryzí - ryzej cizí - cizej
cítit - cejtit zítra zejtra
vozík - vozejk nosíček - nosejček
3. é [ē] [ī] (. ý í). , , . .:
a) je jasné. je jasný.
není zdravé. To není zdravý.
Bylo to hezké povídání. To bylo hezký povídání.
Jak je to rozházené. Jak je to rozházený.
velké okno velký vokno
hezké dítě hezký dítě
dobré jitro dobrý pivo
b) V dobré náladě. V dobrý náladě.
Od mého tatínka. Vod mýho tatínka.
U mé postele. U rný postele.
Na jedné straně. Na jedný straně.
Od samého začátku. Vod samýho začátku.
V téhle chvíli. V týhle chvíli.
Cím méně, tím lépe. Čím míň, tím líp.
nejdéle nejdýl
obléknout se voblíknout se
mléko mlíko
4. . .:
a) vždycky dycky
kdepak depak
vždyť dyť
kdyby dyby
který kerej
) j být, jít:
jsem, jsou sem, sou
jste, jsi ste, si
půjčím pučím
půjdu pudu
přijde přide
jdu, jdou du, dou
) :
nějakého ňákýho
nějak ňák
) čt št:
čtvrt štvrt
čtyři štyry
čtyřka štyrka
čtrnáct štrnáct
- - . , , , .
1. . . :
-í
-é ― ý[ī]
-á
dobří lidé dobrý lidi
mé děti mý děti
velká okna velký vokna
. -ý k / c, ch / š, h / z, r / ř. .:
dobří kluci dobrý kluci
2. . . - -m.
- -ama Mluvili (j)smes těma studentama.
-i -ema Za těma polema je les.
-mi -m Chodili (j)sme s těma žábama.
3. . :
pane Nováku! pane Novák!
pane Procházko! pane Procházka!
pane Trojane! pane Trojan!
. :
pane inženýre! pane inženýr!
pane staviteli! pane stavitel!
4. 3- . - -í, -(aj)í, -(ej)í :
) pracovat -í -u ( 3- : nést - nesou, tisknout - tisknou):
pracují pracujou
milují milujou
kupují kupujou
pijí pijou
hrají hrajou
) dělat -aj. .:
Voni dělaj vošklivou práci. (= . Dělají ošklivou práci).
Lidi nečekaj (= . Lidé nečekají).
Rodiče tě hledáj (= . Rodiče tě hledají).
Dávaj mu třicet korun měsíčně (= . Dávají mu...).
) -ej / -ěj 3- . umět - uměj (= . umějí), sázet - sázej (= . sázejí) -ej prosit - prosej (= . prosí), mlátit - mlátěj (= . mlátí), nutit - nutěj (= . nutí).
3- . -ej -et / -ět, -í. .: držet - držej (= . drží), sedět - seděj (= . sedí).
) 3- . -í -ej:
Voni mluvěj vo nás (= . Oni mluví o nás).
Mně se ty šaty líběj (= . líbí).
Všichni už seděj (= . sedí).
Děti už spěj (= . spí).
Moc tam šustěj (= . šustí).
5. 1- . , -i (považuji, kupuji, piji), -u:
Nepovažuju ho za schopnýho člověka.
Promiň, že tě přerušuju.
Moc ti přeju, abys byl zdravej.
Piju tenhle hnusnej nápoj.
6. bychom bysme:
Jako bysme to nevěděli.
Nechci, abysme vo tom eště mluvili.
Dybysme byli zdravý!
7. -l . -l :
Von to ukrad (= . ukradl).
Já sem to už řek (= . řekl).
Dyť za to nemoh (= . vždyť za to nemohl).
Von mu to nepřines (= . nepřinesl).
Zaslech sem, jak na ně zavolali z okna (= . zaslechl).
. -nout , -nu.
rozhodnout se: rozhod sem se / rozhozhod nu l sem se
všimnout si: toho si nevšim / toho si nevšim nu l
8. být - jsi [si] seš:
Mně se líbíš taková, jaká seš.
Seš strašně sympatická holka!
Seš u aparátu?
. j : nejsem, nejseš.
9. -ci (péci, moci, říci, utéci) -ct: pomoct, utéct / utýct, upéct / upíct, říct; ct jet, vyjet, zajet:
Vy si musíte vyje ct za město.
Nemůžu vám pomo ct.
To je všecko, cos mi chtěla ří ct?
Vona pospíchala, ale mně přeci nemohla utý ct.
1. - :
Já vím, vy si myslíte, to já vím.
No, dyť já sem (už) vopravdu na vodchodu.
Já nejsem na čtení.
2. 1- . . - .
Já to tušil!
Páni, já udělal volovinu!
My nic neviděli.
My tam byli.
. 2- . s, :
Ty s to neviděl, když s přišel? Přišel s včas?
3. - .
Já nejsem šitej na pitomosti.
Tehda (j)sem byl s tím vyrovnanej.
(J)ste hodnocenej na vzornýho střelce.
Můj spolužák byl naučenej na samý jedničky.
Kamarád byl ochotnej si popovídat.
Byl (j)sem přepadenej.
Von je namazanej.
Proč seš naštvanej?
4. ten, ta, to () .
naše babička ta je ale hodná.
To je ten váš časopis.
Naše maminka, ta by měla ze mně radost.
Kruci, ten ale vylít z tý silnice.
- , , .: viď, jo, cože, že jo?, bodejť, ale, no, tak, teda, prostě, totiž, možná.
No tak, děvče, co je s tebou?
To teda sedí, viď že?
Ty ovšem nemáš ani jednu cigaretu, viď?
No tak my (j)sme tady.
No, to mi řekli.
Jenže my (j)sme mu do toho nalili vodku, chápeš to. Jo?
Ale di! Ty taky hned každýmu naletíš ! .
:
1) :
ba jó! ; ; !
- Neřekneš mu to, viď že ne?
- Ba jó, řeknu.
ba ne ; ,
- Půjdeš tam se mnou, viď že jó?
- Ba ne! nepůjdu.
co by ne! ; !
- Neřekneš mu to, viď že ne?
- Co by ne! (=Řeknu, může to přece vědět).
ale (j)di, ale (j)děte! ( ) ; , !
- Musíte tam určitě jít, je to nutné.
- Ale děte, (v)šak to neuteče.
jó ne! ! !
- Tebe se to přece netýká, že?
- Jó ne! Mě v první řadě.
to víš! ( -.) ; !
- Nechtěl bys jet s náma v neděli na výlet autem?
- To víš! S tou mou starou herkou!
to teprv(e) ne! ( ) ! !
- A nechtěl bys to napsat raději sám?
- To teprve ne!
2) :
bode(j)ť! ! ! !
- Víš, že jsme tam raději nejeli?
- Bodeť (bodejť)! (=Co byste tam taky jezdili?)
no bode(j)ť! ? !
- Pamatuješ se ještě na ten němý film?
- No bodejť! (=Pravda že se pamatuju).
jak by ne ,
- Chtěli byste jet s námi na dovolenou k moři?
- Jak by ne! Třeba zítra.
to víš že jó ; ,
- Táti, že mi koupíš na vánoce kolo?
- To víš že jó, když seš tak pracovitá.
no jéje! ! !
- Máš hlad?
- No jéje! A jakej!
no jó ) ( ): ;
- Už jsi jí napsal?
- No jó.
) , , : -
- Vždyť jsme tam tenkrát byli spolu!
- No jó, máš pravdu! Ta moje prázdná makovice! !
že jó / ano? ? ? ?
- Zítra je seminář, že jó?
3) :
ale! ; ; !
- Ale! jsou k nám hosti!
ale ale --
- Ale ale, proč jste tu tak sami?
no ne/né! ; !
- No né, i ty seš tady?
no tohle! ; !
- Víš, že se Václav oženil?
- No tohle! A koho si vzal?
, , (Citoslovce, částice, vsuvky)
, (, .): Nuže, se stalo? Ach, to je krása! Br, to je zima! Tak pojď! Hle, už jdou!
: Jak maminka o tom nic neví? (Říkáte, že maminka o tom nic neví.) Však jsem mu o tom říkal. (Všimněte si, říkal jsem mu o tom.)
- (, , , , ), - . , , , . :
Kéž by přišlo jaro! Ax, !
Jen abys nezapomněl! !
Kdopak to řekl? ?
On tam tatínek nerad chodí. .
Ona totiž ta historie s Archimedem... , ...
Takhle jsme s ním měli co dělat dvě léta. , .
My Syrakusané jsme náhodou Řekové. , , - .
Máš ty ale štěstí! !
jsi ale chytrák! !
Lidičky, to vám byla hrůza! , !
Nu, copak to znamená? , ?
Holenku, na nás si nepřijdeš! , , !
byla, panečku, koupě! !
Hrome, to jsem se lekl! , !
Jen s chutí do toho. !
Když ona je dnes taková divná... ...
Jak se to jen mohlo stát! !
Jen když se nic horšího nestalo! !
Učil jsem se celý večer, tak ? , .
Jestli to nesvede on, pak tedy už nevím ,
o nikom. !
No prosím, tos tomu dal! / !
Vždyť tam tehdy nebyl? .
No právě. !
Což o to, ten by to mohl udělat! , .
k už ani muk! , !
teda jste úplně vedle. .
Hybaj odtud, ať vás tady nevidím! ,
!
Tak vida, teď je jako vyměněný. , .
Krucinál, nejde mi to a nejde. , .
Hergot, to byla ošemetná situace. , !
Bylo to, tuším, před třemi roky. , .
CVIČENÍ
1. Převeďte do spisovné češtiny:
Kup mi prosím tě vosum vobyčejnejch vobálek. - V takovým votrhaným vobleku nemůžu jít na ulici. - Minulej tejden sme měli dobrej vejdělek. - Přemejšlels už vo tom zejtrejším vejletě? - To je jasný, že takový jednání není správný. - Vo ničem jiným sme nemluvili, než vo tý nový metodě. - Podle mýho názoru Novákovi mají moc hezký a poslušný děti. - Vopravdu se mně moc líbějí. - Nemusíš si to kupovat, dyť ti to dycky můžu pučit, dyž to budeš potřebovat. - Byl tady ňákej Člověk, kerej říkal, žes ho pozval. - Mluvil sem včera s těma třema novejma študentama. - Sou to vopravdu hodný lidi a dobrý kamarádi. - V našem novým bytě máme veliký trojdílný vokna. - Dybys chtěl, tak bysme mohli jet zejtra s Novákovejma na vejlet. - Dyť už sem ti řek, že sem tam nemoh jít. - Nemůžu si pomoct, ale s těma výsledkama nemůžu bejt spokojenej. - Seš hrozně hodnej, žes mně to přišel říct.
2. Určete, které věty jsou spisovné a které nespisovně hovorové a proč:
Zítra bysme tam mohli jít. - Seš hodná, žes mi pomohla. - Myslím, že to není správné. - Chodějí tam hlavně děti. - Chlapci si házejí míčem. - Pod oknama rostou růže. - Moc si přeju, aby se to stalo. - Měl byste si s ním o tom promluvit. - Promluvím si o tom s rodičema. - Dáme si polívku? - Z jedny strany je to správný. - Mluvil jsem s dvěma pionýrkami. - Ty šaty ti hrozně slušejí. - Už sem ti řek, že to není pravda. - Jak ste se rozhodnuli?
3. Reagujte vhodně na otázku pomocí výrazů v závorkách a větu doplňte:
(ba jo; ba ne; jó ne!; co by ne; to teprve ne; to víšs, to víte; ale jdi, ale jděte)
Neodjedeš ještě zítra, vid že ne?... odjedu, doma mě čekají. - Nenapíšeš jí to, viď že ne?... napíšu, musí se to přece dozvědět. - Ty si to nemusíš kupovat!...! A kdo by mi to koupil! - Nechcete si trochu odpočinout?..., nemohu, mám ještě hodně práce. - Nechtěl bys tu práci svěřit raději Jirkovi?..., ten by si s tím vůbec nevěděl rady. - Prosím tě, okamžitě ke mně přijď, musím s tebou nutně mluvit...., to jsou nápady, teď v noci! Snad to počká do rána. - Tys přece tehdy u toho nebyl!..., byl. A teď z toho mám nepříjemnosti. - Vás ten liják tehdy nechytil...., nás především, neměli jsme se kam schovat. - Ty peníze mu přece nesvěříš, viď?..., je to spolehlivý člověk. - Nechceš si koupit nový barevný televizor?..., aby ke mně chodili všichni sousedi.
4. K odpovědi využijte vhodných výrazů v závorkách:
(bodejť; jak by ne; no bodejť; to víš že jo; no jéje; ba jo (ano); no jó)
Mami, šla bys se mnou v sobotu do kina?..., když jsi se tak hezky celý týden učila. - Neměli bychom si zaskočit aspoň do bufetu?..., já osobně mám ukrutný hlad. - Chovali se k ní po celou dobu velmi pěkně...., vždyť je to hodná žena. - Vzpomínáš si na ten náš třídní výlet?..., to jsme tehdy užili legrace. - Nechtěl bys mi trochu pomoci s tím prádlem?..., jen co dočtu ty noviny. - Na zítřek nemáme žádné úkoly,...? Určitě žádné. - Zdá se mi, že k nám jde strýc Jenda...., je to on.
5. Doplňte místo teček vhodný výraz v závorkách:
(No tohle!; ale ale; ale; n
