Věra Gallová
Veronika Nováčková
16. 4. 2006
Úvod
Setkávání s lidmi z jiných kultur můe na jednu stranu přináet řadu podnětů a být zdrojem osobního obohacení, na druhou stranu je vak nynějí svět plný střetů mezi lidmi (eventuálně celými skupinami a národy), které právě jejich příslunost k jiné kultuře vede k odlinému způsobu mylení, cítění a jednání. Navíc existuje mnoství společných problémů, jejich řeení vyaduje spolupráci. A právě proto je potřeba pochopit rozdíly plynoucí z přísluností lidí k různým kulturám či kulturním okruhům.
Zejména díky dlouholeté historií a aktuálně zvyujícímu se podílu provázanosti a spolupráce jsme se rozhodly charakterizovat a odliit kulturní prvky České Republiky v porovnání s Ruskou federací.
Teoretická část
Kulturní dimenze podle Hofstedeho
V sedmdesátých letech holandský profesor Gert Hofstede studoval rozsáhlý soubor výsledků výzkumu hodnot lidí z více ne padesáti zemí celého světa. Tito lidé pracovali v místních pobočkách jedné velké mnohonárodní počítačové společnosti IBM.
Hofstede pracuje s tzv. dimenzemi kultury, tedy s takovými aspekty kultury,
které jsou měřitelné ve vztahu k jiným kulturám. Za čtyři hlavní dimenze, z nich je
mono vytvořit čtyřrozměrný model rozdílů mezi národními kulturami, povauje:
1) Vzdálenost moci (od malé k velké) PDI
Kolektivismus versus individualismus - IDV
Feminita versus maskulinita - MAS
Vyhýbání se nejistotě (od slabého k silnému) - UAI
Jednotlivé dimenze seskupují mnoství jevů, u nich bylo empiricky ověřeno, e se vyskytují společně. Kadá země získá v kadé z těchto dimenzí jedno skóre, tedy celkem ve vech dimenzích čtyři skóre.
Tabulka č. 1
| PDI | IDV | MAS | UAI | |
| Česká republika | ||||
| Rusko |
Graf č. 1
Vzdálenost moci
Princip vzdálenosti moci ukazuje míru nerovnosti ve společnosti, vztah k autoritě a způsob jakým je nerovnost ve společnosti přijímána. Vzdálenost moci můeme typicky porovnávat v případě párových rolí: rodič dítě, učitel ák, nadřízený podřízený.
V rámci naí seminární práce se zaměříme na rozliení znaků pouze na podnikové úrovni. Nízká vzdálenost moci se vyznačuje znaky decentralizace, mení závislosti na autoritě, plochou organizační strukturou, rovnocennost v nadřízenosti a podřízenosti, manaeři se i přesto spoléhají na zkuenosti a dovednosti podřízených, vichni mají mít stejná práva a jsou spokojeni se svou kariérou a pracovitěm. Je uplatňován konzultativní styl vedení. Rozpětí platů není tak iroké.
Vysoká vzdálenost moci vyjadřuje, e ve společnosti panuje nerovnost, v ní kadý má své vymezené místo, musí tam fungovat určitý řád a vichni jsou závislý na fungování řádu. Hierarchie moci je zaloena na zmíněné nerovnosti a podřízení jsou na nadřízených závislí. Moc je centralizovaná a od podřízených se očekává, e budou dělat to co se jim řekne. Mzdové systémy vykazují velké rozdíly mezi vrcholem a základnou organizace.
|
|
|
Zajímavé je vysoké číslo u Ruska naznačující jeho vysokou závislost na autoritě.
Kolektivismus versus individualismus
Individualismus přísluí společnostem, v nich jsou svazky mezi jedinci volné. Předpokládá se, e kadý se stará sám o sebe a svou nejblií rodinu.
Kolektivismus přináleí ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý ivot integrováni do stálých a soudrných skupin, které je v průběhu jejich ivotů chrání výměnou za jejich věrnost.
V indexu individualismu skórují vysoko téměř vechny relativně bohaté země, jako příklad si můeme uvést USA nebo Kanadu. Kolektivistickými zeměmi jsou naopak Čína či Japonsko. Je proto zajímavé srovnání tohoto ukazatele mezi Ruskem a Českou republikou. Česká republika vykazuje průměrné hodnoty, ale Rusko je spíe kolektivistickou zemí.
Velice aktuální je vztah individualismu/kolektivismu ve smyslu vzdělání. Zatímco v individualistických kulturách je smyslem vzdělání naučit se, jak se učit, a učení je tedy povaováno za celoivotní proces, v kolektivistických kulturách je smyslem vzdělání naučit se, jak postupovat, a učení je pokládáno za proces jednorázový. Bez zajímavosti není ani rozdílnost významu diplomu jako osvědčení dosaené úrovně vzdělání v individualistických kulturách slouí diplom ke zvýení sebeúcty jedince, kdeto v kolektivistických kulturách je podmínkou pro uznání jedince ze strany společnosti (hovoříme o tzv. sociální přijatelnosti).
Se zřetelem k práci a pracovním zvyklostem poznamenejme, e pro individualistické kultury je typické hledání průsečíku mezi zájmem jedince a zájmem obchodní společnosti, zatímco v kolektivistických kulturách se očekává, e zaměstnanec bude jednat v souladu se zájmy obchodní společnosti, a to bez ohledu na zájmy vlastní. Rozdíl je i v způsobu řízení - řízení v individualistické kultuře je řízením jedinců, kdeto řízení v kultuře kolektivistické je řízením skupin.
Zaměstnanci v individualistické společnosti jednají v souladu se svým vlastním zájmem. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je chápán jako obchodní transakce, tedy vztah mezi prodávajícím a kupujícím na trhu práce. Management je managementem jednotlivců.
V kolektivistické kultuře zaměstnavatel jedná se zaměstnancem jako s osobou patřící do určité skupiny. Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem připomíná rodinný vztah. Management je managementem skupin
