§ přímé měření – umělé jednotky – utily
Celkový užitek závisí na spotřebovaném množství statku.
TU = f (q1)
Mezní užitek v podstatě vyjadřuje, o kolik se změní celkový užitek, jestliže dojde ke změně (zvýšení) spotřebovaného statku nebo služby o jednu jednotku.
dTU ≡ TU
MU (q1) = dq1 q1
- celkový užitek je součet mezních užitků
- bod nasycení – při takovém množství spotřebovávaného statku, kdy spotřeba tohoto množství přináší stejný celkový užitek jako při množství o jednotku nižším a spotřeba další jednotky statku celkový užitek by již snižovala
- q, při kterém je dosažen bod nasycení – celkový užitek maximální – mezní užitek nulový (za předpokladu neexistence nákladů na pořízení)
Při množství, při kterém je celkový užitek maximální, je mezní užitek nulový.
- lze zjistit dopočítáním q z rovnice „první derivace TU“ = o“
- hodnotu celkového maximálního užitku lze zjistit dosazením zjištěného q
do rovnice TU = f (q)
Maximalizace užitku kardinalistická teorie
Pokud MU (qI) > P → racionálně uvažující spotřebitel zvyšuje spotřebu do momentu, kdy náklady na spotřebu se nevyrovnají pocitu uspokojení ze spotřeby
… a naopak
S růstem množství spotřebovávaných jednotek statku klesá mezní užitek ze spotřeby statku (z každé další spotřebované jednotky) a také ochota spotřebitele platit.
Lze konstatovat, že užitek je tak velký, kolik je za něj spotřebitel ochoten zaplatit (nepřímé měření užitku v penězích).
9) Ordinalistická teorie užitku. Indiferenční křivky, mezní míra substituce (včetně grafu)
Ordinalistická teorie => užitek je měřitelný (lze je měřit přímo)
Oridnalistická teorie užitku
- nelze měřit užitek ze spotřeby jednoho statku
- užitek (subjektivní pocit) nelze kvantifikovat
- spotřebitel se vždy rozhoduje o nějaké kombinaci množství různých statků
- využití analýzy hladiny indiference v rámci spotřeby jednotlivce (Pareto, Hicks)
- o kombinacích množství statků, které spotřebitel spotřebovává, lze říci, kterou preferuje více, stejně, nebo méně
