Pozdě a bez nářků pedofilů a příjemců finančních prostředků z různých fondů od arabských režimů po CIA za svou celoživotní oddanost věci antikomunismu a antisovětismu trockista Gerry Healy ze staré a notoricky známé Socialist Labour League (SLL) přivítal Gorbačovovu perestrojku a glasnosť jako politickou revoluci za obnovení bolševické světové revoluční perspektivy. Od zhroucení Sovětského svazu a jeho rozpadu Healyho následovníci, běhny jako Vanessa Redgrave[20] z tzv. Marxistické strany, pokračovaly v očerňování veškerého sovětského vývoje i historie tím, že tvrdily, že Lenin byl skrz na skrz špatný, a Rosy Luxemburgové pranýřování Lenina jako sterilního bachaře směřujícího k slepé podřízenosti intelektuálním elitám hladovým po moci skrze nelítostný centralismus bylo správné.
Se zmizením bývalých socialistických zemí a příchodem buržoazních režimů k moci zůstali trockisté viset kdesi na konci pelotonu se svou touhou vysvětlovat ubohou teorii antibyrokratické politické revoluce. A v důsledku toho si jdou navzájem po krku. Další odnože bláznivých healyistů, tzv. northitesté a torrancitesité již zůstávají pouhými křečemi. Northitesté jednoduše složili prachy na Trockého, který, jak říkají, zařídil vše špatně, takže z revoluce nezbylo nic:
To, co bylo zničeno v letech 1936 až 1940, nebyla jen květina marxismu, ale její kořeny.
Nesnižuje to cokoli z Trockého díla, když prohlásí, že jednoduše nemohl znát, přestože je veřejně odsuzoval, Moskevské procesy rozsah krveprolití, který se koná v SSSR.
To může znamenat jednu ze dvou věcí: buď, že socialismus přestal existovat a kapitalismus byl obnoven do konce roku 1930, v tom případě se jeví, jak tvrdí northitesté, že měl Trockij odsoudit sovětský režim mnohem vehementněji, než to udělal, nebo to znamená, že dělnický stát, i když zdegenerovaný!, existuje v SSSR i nadále, ale po moskevských procesech s velezrádci nezůstal žádný revoluční předvoj schopný uskutečnit trockisty protežovanou politickou revoluci, jež by svrhla byrokracii. A její svržení by vedlo pouze k restauraci kapitalismu, ke které trockisté cílili a pro niž se svou teorií politické revoluce po všechny ty roky pracovali. V případě, že se Trockij mýlil v prosazování své politické revoluce, vede své následovníky do slepé uličky, k restauraci kapitalismu. Ať už se podíváme na výše uvedené northiteské citáty odkudkoli, vždy dojdeme k závěru, že tato šlechta se necítí v kramflecích při vysvětlování závažného vývoje v SSSR, protože je doma zvyklá na trockistickou hatmatilku.
|
|
|
Z antisovětského poraženectví, přikrytí totálním podvraťáckým frazérstvím rozněcovaným předstíranou vírou v chimérickou anti-byrokratickou politickou revoluci northiteské běhny bez problémů ignorují jakoukoli obtíž a směřují k bezvýhradnému a absolutnímu poraženectví, jež je charakterizuje po celou dobu od října 1917 a činí tak z nich naprostou katastrofu:
Měli bychom se vyvarovat používání frází, které se přemírou užívání stanou otřepanými, ale v tomto případě můžeme opravdu říci, že jsme se dostali na konec celého historického období, které započalo v roce 1917.
Jejich soupeřům torzu torranceské frakce běhen Dělnické revoluční straně (WRP) se nelíbí northiteské vysvětlení, jehož naprosté poraženectví ji uvádí do rozpaků. Při snaze získat pro trockismus určitou věrohodnost a rozptýlit pochybnosti mezi řadovými trockisty se zhroutila teorie politické revoluce jejich guru Trockého. Najednou bylo možno spatřit jeho život zasvěcený protisovětské činnosti, jež neobsahovala ani špetku něčeho progresivního, natož revolučního. Torrancitesté zkrachovali, neprosadili se ani Mandelovi týpci popisující kontrarevoluční hnutí v bývalém Sovětském svazu a východní Evropě jako revoluční. Torrancitesté se vysmívají northitestům a píší:
Komické na tom všem je, že v pádu-li je byrokracieurčující siloua jestli tzv.vojensko-průmyslový komplexsvrhne Jelcina a obnoví SSSR, pak bezpochyby musí Západ prohlásit SSSR za dělnický stát. Bude muset říci: Děkuji bohu za stalinistickou byrokracii.
|
|
|
Tak nalezneme jednu část běhen (northitesty) obviňovat Trockého za to, že není dostatečně pevný v jeho horlení proti Sovětskému svazu, čímž své stoupence uvádí v omyl a vede je do slepé uličky podpory údajně dělnického státu potřebujícího politickou revoluci, když, jak northitesté tvrdí, byl už socialismus zničen, a nezbyl tedy nikdo, proti komu vést revoluci. Další část (torrancitesté) se očisťuje od veškeré odpovědnosti za celoživotní protisovětskou a antikomunistickou činnost tím, že předstírá, že ke kontrarevoluci nedošlo vůbec, že Jelcin představuje politickou revoluci, která v průběhu času obnoví bolševismus.
