Úspěchy SSSR v kolektivizaci zemědělství, masivní socialistické industrializaci, obrovské úspěchy v oblasti vzdělávání, vědy, techniky a kultury, neustále rostoucí životní úroveň dělnické třídy a rolnictva, to vše bylo korunováno vítězstvím v protifašistické Velké vlastenecké válce, jež s sebou přineslo vítězství demokratických vlád v Polsku, Maďarsku, Československu, Rumunsku, Bulharsku a Albánii. A pro Sovětský svaz znamenalo raketový nárůst jeho prestiže. Byla to podívaná triumfu, sebevědomí a stoupajícího přílivu socialismu, který zasel strach z Boha do srdcí imperialistické buržoazie a později zapříčinil pod vedením amerického imperialismu, který se z války vynořil jako nejsilnější imperialistická mocnost odstartování studené války, založení agresivního válečnického vojenského paktu NATO a vyzbrojení Západního Německa jako člena této aliance. Váleční štváči z NATO ohrožovali SSSR hospodářskou blokádou a jaderným vydíráním. Ale SSSR se vzpíral blokádě i vojenským hrozbám. Zdvojnásobil své úsilí o vybudování hospodářství a zničení monopolu USA ve věci vlastnictví atomové bomby. Na konci září 1949, v tomtéž týdnu, kdy soudruh Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou lidovou republikou a vítězství čínské revoluce, uslyšel svět detonaci první sovětské atomové bomby. Dokonce i takový spisovatel jako trockista Isaac Deutscher, jehož nenávist ke Stalinovi je totální a který nikdy nevynechá příležitost vylíčit Stalina jako pochmurnou vykopávku, je povinen přiznat:
On (Stalin) dosáhl některých ze svých životních cílů. Západnímu tlaku odolával natolik pevně, aby zabránil jakémukoli americkému plánu na rozšíření války a sovětský jaderný průmysl postupoval kupředu mílovými kroky a směřoval k vytvoření první vodíkové bomby v roce 1953, krátce poté, co tohoto velkého počinu dosáhli Američané. Základní sektory sovětské ekonomiky, které dosáhly své předválečné úrovně výroby v roce 1948 - 1949, vzrostly ještě o 50 procent v posledních letech Stalinova života. Modernizace a urbanizace Sovětského svazu byla urychlena. Jen na počátku padesátých let vzrostla městská populace asi o 25 milionů. Středním a vysokým školám se dávaly pokyny pro dvakrát tolik žáků jako před rokem 1940. Z trosek světové války byly znovu položeny základy pro obnovení ruské průmyslové a vojenské nadvlády, což současně polekalo svět. (Stalin, s. 585-586).
|
|
|
O několik stránek dál Deutscher poznamenává:
... Je faktem, že Stalin převzal Rusko s dřevěným pluhem a zanechal jej vybavené atomovými reaktory... Toto shrnutí Stalinovy vlády je, samozřejmě, holdem jeho výdobytkům. (Tamtéž, str. 609). Slova uváděná Deutscherem jsou citována z jeho nekrologu Stalina zveřejněného v Manchester Guardian ze dne 6. března 1953.
Samozřejmě, že pouze dementní trockisté tvrdí, že výše uvedené výdobytky se automaticky realizovaly na podkladu socialistických vlastnických vztahů zděděných po Říjnové revoluci - ne díky, ale navzdory existujícímu vedení. Ne, takové úspěchy nepřijdou bez správného vedení. Člověk si pouze musí umět porovnat vládu a jí prováděnou politiku a důsledky takové politiky v SSSR až do poloviny padesátých let s uskutečňováním opatření vlád Sovětského svazu od 20. stranického sjezdu (1956) až do puče ze srpna 1991 vedoucího k rozpadu SSSR. A plně si uvědomit, jaká propast tato dvě období dělí. Dokonce i Roj Medveděv, žádný Stalinův přítel a autor veskrze antistalinistické Let history judge (Ať dějiny posoudí), byl nucen uznat Stalin převzal Sovětský svaz v troskách a zanechal ho jako velmoc, Gorbačov zdědil velmoc a nechal ji v troskách.
