| N |
a podzim roku 1962 se vyhrotil čínsko – indický pohraniční spor, jednalo se o hospodářsky bezvýznamnou oblast, velmi řídce obydlenou v horském území o rozloze asi 125 tisíc km2, podél přibližně 2.5OO km dlouhých indicko – čínských hranic; tradiční zvyková hranice nebyla nikdy před tím stanovena, čehož využívali britští kolonizátoři Indie k postupnému rozšiřování svých držav; pokusy Britů a legalizaci této zvůle odmítaly i feudální vlády staré Číny.
Spor mezi Indií a Čínou nabyl otevřené podoby po potlačení reakčního povstání tibetských feudálů na jaře roku 1959, kdy čínské ozbrojené oddíly pronásledovaly povstalce, ustupující do Indie.
Čína byla iniciativní při snaze problém urovnat dohodou; pro ní navrhovala různá opatření; řešení se však nepodařilo najít ani při návštěvě Čou En-laje v Dillí, kde v roce 196O vedl jednání s Nehrúem.
Koncem října 1962 zahájila indická vojska velkou ofenzívu; ozbrojené síly Číny ji odrazily a v protiútoku obsadily všechna území na která si Čínská lidová republika činila nárok.
Nehrú se obrátil na zahraniční vlády o pomoc; v ní se exponovaly především USA, ty daly indické armádě k dispozici 12 dopravních vojenských letadel s americkými vojenskými posádkami, Sovětský svaz dodal indické vládě veřejnosti neupřesněný počet bojových letadel MIG! V roce 1962 byla ještě Čína spojencem SSSR a socialistickým státem!!!
Dnes víme, že psychika Chruščova byla patologicky zasažena; byl to maniak, aby mohl existovat, musel ve velkých dávkách chlemstat slávu; proto vyhledával cesty, tam byli novináři, fotoaparáty, televizní a filmové kamery, hlavně tam byli lidé, masy, kterým se mohl bezprostředně předvést se svým primitivním komediantstvím, kterým dokázal rozehrát postavu milovaného vůdce, jenž mu dějiny (nebo jeho zrada?) vložily do rukou.
Vše co bylo v jeho dosahu to reorganizoval; "drobné" změny spočívaly v časté kádrové a organizační přestavbě vlády a ústředních institucí, určených k řízení života ohromného státu.
Šepilov byl zřejmě muž s velkou perspektivou; prvé české zmínky o něm jsou z období kolem XIX.sjezdu KSSS, tam byl zvolen členem Ústředního výboru strany; v té době se o něm s uspokojením zmínil Stalin v práci Ekonomické problémy socialismus v SSSR; v květnu 1955 doprovázel Chruščova do Jugoslávie jako prvý redaktor listu Pravda; po návratu byl zvolen tajemníkem ÚV KSSS; v únoru 1956 ho XX.sjezd KSSS v potvrdil v této funkci a zvolil mezi kandidáty předsednictva ÚV KSSS; na závěr roku 1956 byl z této funkce uvolněn, protože byl jmenován ministrem zahraničních věcí – za Molotova; v této funkci si dlouho nepobyl; již v polovině února následujícího roku funkci uvolnil Gromykovi a sám se vrátil do funkce tajemníka ÜV KSSS; ještě neskončilo prvé pololetí roku 1957 a Šepilov byl vyloučen z funkce tajemníka, z řad kandidátů předsednictva ÚV KSSS a z řad členů ÚV KSSS; to byla kádrová rotace v provedení "Made in N.S.Chruščov".
Jakmile bylo něco problematické nebo dokonce nepochopitelné, tak to dostalo přívlastek "leninské"; nebylo tomu jinak ani v případě kdy plénum ÚV KSSS, zakrátko po skončení XX.sjezdu KSSS, v prosinci 1956, rozhodlo výrazným způsobem decentralizovat řízení národního hospodářství; taková myšlenka měla být přibita na pranýř ještě před tím než byla uvedena na veřejnost, leč plénum ÚV KSSS soudilo jinak; zřejmě soudil jinak i Chruščov a na konec prvé poloviny února roku 1957 svolal nové zasedání pléna ÚV KSSS a na něm sám vystoupil s referátem O dalším zdokonalování organizace řízení průmyslu a stavebnictví, které spočívalo v další decentralizaci řízení a to podle ekonomických oblastí; to vstoupilo v platnost od 1.7.1957.
Byl Chruščov, byly i reorganizace, teď se zmíním o té co vstoupila do dějin jako absolutní nesmysl; začínala podobně jako ta o které jsem se zmínil před chvilkou.
Krátce po XXII.sjezdu KSSS, bylo na začátek března 1962 svoláno plenární zasedání ÚV KSSS; na něm byla schválena nová struktura řízení zemědělské výroby; v oblastech, krajích a republikách byly vytvořeny kolchozně sovchozní nebo sovchozně kolchozní správy (podle toho, zda v příslušné oblasti převládala kolchozní nebo sovchozní forma).
Po reorganizaci řízení zemědělství bylo rozhodnuto reorganizovat i stranické řízení národního hospodářství; usnesení o tom přijalo plenární zasedání ÚV KSSS, jednající na konci listopadu 1962; jeho podstata spočívala v tom, že byla zřízena dvě stranická byra – jedno pro řízení průmyslu, druhé pro řízení zemědělství; obdobný princip byl zaveden v organizační výstavbě sovětů, odborů a Komsomolu.
K otázce reorganizací nechal Ponomarjov do Dějin KSSS napsat: "Pracovní úsilí dělníků, kolchozníků a inteligence řídily organizace strany. Avšak v jejich práci se projevoval vliv neustálých změn, reorganizací… Ve většině oblastí a krajů se vytvořily dvě samostatné stranické organizace s vlastními vedoucími orgány… Brzy se začalo pociťovat, že nová struktura je složitá, těžkopádná a ukazovaly se její stinné stránky…"
Ve skutečnosti to byly smrtelné křeče avanturismu Chruščovova revizionizmu na cestě ke komunismu, kterého se mělo, podle právě skončeného XXII.sjezdu KSSS v pohodě dosáhnout v roce 1980(!); za takových podmínek byla sama existence socialismu zcela problematická(!!!), připočítáme-li k tomu hlad, způsobený zhroucením systému řízení sovětského zemědělství, byl socialismus pro veřejnost zcela nežádoucí!!!
V roce 1962 lidstvo prožilo atomové drama; nastalo v důsledku avanturistické akce generality Chruščova, která nevzala v úvahu, že dalekou Kubu a sovětské rakety tam rozmístěné nelze bránit konvečními zbraněmi, že dokonce za vypjaté situace nelze zabezpečit ani mírové zásobování obyvatel Kuby, že nemají k dispozici globální a dobře propojený systém válečných středisek ve světě.
Jen střetnutí s použitím atomových zbraní přicházelo v úvahu; oficiální místa znesvářených stran to nepopírala.
Útočník byl Sovětský svaz, to on rozmisťoval v karibské oblasti rakety, mírové hnutí přerostlo v dějinném okamžiku v bezprostřední nebezpečí vzniku atomové války.
Krize v Karibském moři nazrávala delší čas; po celou tu dobu před světovou veřejností popíraly sdělovací prostředky sovětských revizionistů existenci svých odpalovacích zařízení a rozmístění raket středního doletu na Kubě; politická atmosféra světa se vzdouvala stále ostřejšími propagačními nájezdy obou stran; v roce 1961 Kuba úspěšně odrazila pokus kubánských kontrarevolucionářů o invazi, podporovaný USA; v podstatě se dařilo překonávat těžkosti vzniklé ekonomickou blokádou Kuby; jak krize nazrávala, rozrůstaly se nájezdy bojůvek kontrarevolucionářů; sovětská vláda v prohlášení TASS z ll.9.1962 varovala před agresivními akcemi USA; Kenedy 13.9.1962 odpověděl diplomaticky; prohlásil: "… v současných podmínkách nemůže být jednostranný vojenský zásah USA nutný ani oprávněný…"; dával tak možnost, aby se sovětští revizionisté pokořili již v této fázi vývoje krize; oni však odpověděli dalším popíráním existence sovětských raket na území Kuby a dalšími bombastickými frázemi; vojenská převaha byla v tomto případě na straně USA a podle toho také i jednaly.
Kongres USA schválil, aby prezident všemi prostředky zabránil rozšíření kubánského režimu na západní polokouli; stejně se vyjádřila i konference ministrů zahraničních věcí OAS, která proběhla 2. a 3.1O.1962 ve Washingtonu; rezoluce Kongresu USA ze 4.1O.1962 dávala prezidentovi právo povolat do služby 15O.OOO záložníků.
Od poloviny října 1962 začaly USA horečně stupňovat soustřeďování vojenských sil v Karibském moři; 22.1O.1962 prohlásil Kenedy: dal jsem příkaz ozbrojeným slám, aby zahájily provádění úplné námořní blokády Kuby a zabránily tak dopravu zbraní i jiného materiálu, který označí USA za zakázaný; propaganda sovětských revizionistů neustala, prohlašovala dokonce, že sovětské lodi prorazí blokádu a dosáhnou břehů Kuby za každou cenu; a právě v tuto chvíli stál svět před naprosto bezprostředním nebezpečím vzniku atomové války; napjetí trvalo několik dnů, to svět sotva dýchal; až 27.1O.1962 Chruščov ve svém poselství oznámil, že Sovětský svaz je ochoten odstranit z Kuby vojenské prostředky, které prezident Kenedy označil za útočné; nastala úleva spojená s hlubokým pokořením a ponížením; to nepramenilo z rozhodnutí stáhnout z Kuby rakety, že tam nebudou rozmístěny, ale ze zbytečné, stokrát zbytečné porážky, která byla přímým důsledkem avanturismu revizionizmu, ale svět ji připisoval komunismu; bylo to mimořádně trpké; reakční síly jásaly, staly se ještě troufalejší; nestabilní a lavírující lidé, kteří do té doby žili v politickém útlumu, po karibské porážce přešli úplně a nezastřeně na stranu buržoazie; mezinárodní komunistické hnutí, do té doby rozštěpené, se úplně zhroutilo, podmínky pro jeho úspěšnou práci v masách úplně zanikly.
Sovětský revizionizmus, praktikující avanturismus v politice, přenesl jej i do vojenství; ale po porážce, strašné porážce, na sebe Chruščov vzal úlohu vítěze(!); neuvěřitelné(!); to všechno dokáže revizionizmus na účet komunismu.
Ještě jeden pohled do roku 1962; krize v karibské oblasti se obešla bez výstřelu; v ten čas se však střílelo v Praze; "soudruzi", na čele s dělnickým prezidentem, "soudruhem" Novotným, ničili Stalinův pomník, který byl v padesátých letech vystavěn na Letenské pláni.
