Jan Zábrana, Celý život.
Události r. 1968:
22. února na slavnostním shromáždění ke 20. výročí Vítězného února na Pražském hradě promluvili Alexander Dubček a Leonid Iljič Brežněv. První v dlouhém projevu chválil i kritizoval výsledky uplynulých let a vyzval (i prostřednictvím citátů z Gottwalda) k prevenci či nápravě chyb; druhý zdůrazňoval nutnost spolupráce socialistických zemí (proletářský internacionalismus) a věrnost marxisticko-leninskému učení.
22. března pod velkým tlakem ze strany okresních konferencí KSČ i dalších skupin občanů odstoupil Antonín Novotný z funkce prezidenta republiky. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu doporučilo předsednictvo ÚV KSČ jeho odchod na odpočinek.
29. března obnovena česká skautská organizace Junák, zakázaná komunisty po r. 1948.
(o dva roky později 15. září 1970 byl skauting opět zakázán a byla ustanovena jednotná dětská organizace Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže. Po sametové revoluci v roce 1989 byla 2. prosince 1989 opět obnovena činnost Junáka)
30. března prezidentem ČSSR byl zvolen Ludvík Svoboda.
31. března Skupina politických vězňů odsouzených podle zákona 231/1948 Sb. založila Klub 231.
(Klub bývalých politických vězňů (Klub 231, K 231) byla organizace sdružující politické vězně komunistického režimu uvězněné mezi únorem 1948 a počátkem let 60. Založena byla 31. března 1968 v Praze, předsedou přípravného výboru se stal prof. Karel Nigrín, tajemníkem byl zvolen Jaroslav Brodský; za členy se brzy hlásilo z celé ČSSR na 80 tisíc lidí.
Po srpnové invazi byla organizace Klub 231 jako jedno z center kontrarevoluce zakázána a rozhodnutím státních orgánů rozpuštěna. Řada představitelů Klubu 231 po okupaci emigrovala, např. tajemník J. Brodský nebo předseda dokumentační komise klubu Ota Rambousek. V roce 1990 na Klub 231 navázala Konfederace politických vězňů Československa (nyní Konfederace politických vězňů České republiky).
|
|
|
Jméno Klub 231 (resp. jeho zkratka), pod nímž je organizace známa nejvíce, je odvozeno od zákona na ochranu lidově-demokratické republiky (zákon č. 231/1948 Sb.), podle nějž byla většina politických vězňů odsouzena.)
5. dubna vznikl Klub angažovaných nestraníků
( Klub angažovaných nestraníků (KAN) je politické hnutí, které vzniklo na jaře roku 1968 (žádost přijata NVP 8. dubna 1968). Sdružovalo všechny zájemce o politickou angažovanost, kteří nebyli nebo nechtěli být členy KSČ ani žádné jiné strany tehdejší Národní fronty (NF) jiné politické strany mimo zmíněnou Národní frontu nebyly tehdy povoleny. 7. září byl zakázán. Po listopadu 89 bylo hnutí obnoveno (zaregistrováno 7. května 1990).
4. května V Moskvě proběhlo jednání mezi nejvyššími stranickými představiteli KSČ a KSSS. Českoslovenští představitelé byli ostře kritizováni za prováděná demokratizační opatření. Ze strany sovětských komunistů byl vysloven požadavek na rázná opatření proti antisocialistickým a pravicovým silám.
16. května V uvolněné atmosféře za mimořádného zájmu veřejnosti se konal pražský vysokoškolský majáles.
20. června zahájeno velitelsko-štábní cvičení Varšavské smlouvy na území ČSSR, s účastí sovětských jednotek.
25. června přijat zákon o soudní rehabilitaci, s cílem odčinit křivdy spáchané v předchozích dvaceti letech.
26. června zrušena cenzura.
4. července Byl zahájen provoz Nového letiště v Praze Ruzyni, na které byl přemístěn provoz pravidelných letů ze Starého letiště.
16. července ÚV KSČ obdržel dopis ze schůzky pěti států Varšavské smlouvy ve Varšavě. Účastníci vyjádřili obavy z odtržení ČSSR od socialistického společenství, což by ohrožovalo i zájmy ostatních zemí. ÚV KSČ v odpovědi obhajoval nastoupenou cestu a potvrdil platnost všech spojeneckých smluv. Vývoj v ČSSR podpořili představitelé několika komunistických stran v západních zemích.
3. srpna Na schůzce vedoucích představitelů pětky (SSSR, NDR, Bulharska, Maďarska a Polska) a ČSSR v Bratislavě bylo přijato prohlášení naznačující řešení problémů vzájemnou pomocí a podporou.
|
|
|
21. srpna Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) v Československu v noci z 20. na 21. 8. 1968, který zastavil reformní proces Pražského jara (viz Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968). Ministr obrany, armádní generál Martin Dzúr, vydal rozkaz, aby armáda ani bezpečnostní složky nekladly okupačním silám odpor. Intervenční jednotky zahrnovaly 750 tisíc vojáků, 800 letadel a 6 300 tanků. Do počátku září si invaze vojsk vyžádala 72 obětí na životech československých občanů.
22. srpna Konal se XIV. (mimořádný) sjezd KSČ, tzv. Vysočanský, který odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy. V únoru 1969 byl prohlášen za neplatný.
27. října Byl přijat Ústavní zákon o Československé federaci č. 143/1968 Sb., který přeměnil do té doby unitární stát ve federaci skládající se z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Platnost zákona byla stanovena na 1. ledna 1969.
28. října oslavy 50. výročí vzniku Československé republiky (odhalování pomníků T. G. Masaryka v některých městech)
6.7. listopadu Při příležitosti výročí VŘSR se v Praze, Brně a Českých Budějovicích konaly velké demonstrace proti sovětské okupaci, do nichž se zapojili zejména studenti. Demonstrace byly však potlačeny bezpečnostními jednotkami vč. Lidových milicí.
25. srpna uskutečnila se Demonstrace na Rudém náměstí v Moskvě proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa
(Invaze měla za následek potlačení Pražského jara a pokusu uvolnit režim a spustit proces částečné demokratizace v komunistickém Československu, tzv. obrodný proces.
Mnoho lidí po celém světě demonstrovalo proti vojenskému vpádu Sovětského svazu a jeho spojenců do Československa. Jedna z demonstrací se uskutečnila i v Moskvě. Účastníci se shromáždili u místa zvaného Lobnoje mesto, což je kamenná plošina nacházející se před chrámem Vasila Blaženého na Rudém náměstí.)
Protest začal v poledne, sešlo se osm lidí, konkrétně lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelkaNatalja Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov, lingvistka Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová.
S sebou měli malou československou vlaječku a transparenty s různými hesly, včetně:
"Ztrácíme naše nejlepší přátele" ( ),
"Ať žije svobodné a nezávislé Československo!" (transparent protestující napsali v českém jazyce)
|
|
|
"Hanba okupantům" ( !),
"Ruce pryč od ČSSR" ( !),
"Za vaši a naši svobodu" ( !),
"Svobodu pro Dubčeka" ( !).
Během několika minut byli demonstranti napadeni, naloženi do aut KGB a převezeni na policejní stanici. Československá vlajka byla zničena a transparenty zabaveny. Vzhledem k tomu, že Natalja Gorbaněvská měla krátce po porodu, nestanula před soudem. Ostatní účastníci demonstrace také přesvědčili teprve 21letou Taťjanu Bajevovou aby prohlásila, že na místě byla náhodou a s celou akcí nemá nic společného. Krátce na to byla propuštěna.
Zadržení byli odsouzeni k několikaletým trestům vězení, k pobytu v pracovních táborech nebo ve vyhnanství. Viktor Fajnberg a Natalja Gorbaněvská k psychiatrické léčbě. Po propuštění většina z účastníků protestu emigrovala do Francie a Spojených států amerických.
8. září V Polsku se upálil Ryszard Siwiec na protest proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy.
Literatura:
22. února Vydáno nulté číslo nového časopisu Literární listy, který nahradil předtím zakázané Literární noviny.
- 29. března Byl ustaven Klub nezávislých spisovatelů, který sdružoval nekomunistické členy Svazu spisovatelů.
( Klub nezávislých spisovatelů, bylo v letech 1968 a 1969 demokratické sdružení československých nekomunistických autorů. Jeho vznik vyhlásil Alexandr Kliment 29. března 1968 na plenární schůzi oficiálního spisovatelského svazu, ovládaného komunistickou stranou. Po okupaci Československa a ukončení demokratických reforem Pražského jara byl Kruh nezávislých spisovatelů stejně jako ostatní nezávislé občanské iniciativy zakázán. Spolupředsednictví Kruhu nezávislých spisovatelů bylo první významnou veřejnou funkcí pozdějšího prezidenta Václava Havla.)
- 26. června zrušena cenzura.
- 27. června v časopise Literární listy a třech denících vyšel manifest Dva tisíce slov.
(úplný název: Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem) byl jeden ze dvou nejvýznamnějších dokumentů Pražského jara. Zatímco Akční program KSČ byl výzvou k reformě komunistické strany, Dva tisíce slov byly podněty, které šly za rámec Akčního programu. Vedení KSČ je odmítlo a později, v době tzv. politické normalizace, dokument Dva tisíce slov označilo za kontrarevoluční.
|
|
|
Dokument vznikl na podnět pracovníků Československé akademie věd - Otty Wichterla, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Šlo o aktivizaci československé veřejnosti proti stále zjevnému tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi. Jako manifest jej sepsal spisovatel Ludvík Vaculík. Text vyšel 27. června 1968 v Literárních listech a celostátních denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny, tedy den poté, kdy byla 26. června1968 Zákonem 84/1968 Sb. dočasně zrušena cenzura ("Cenzura je nepřípustná"). Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů.
Krátce po zveřejnění dokumentu jej při parlamentní interpelaci označil poslanec a důstojník Československé lidové armády Samuel Kodaj za kontrarevoluční akci. Čelil pak rozsáhlé kritice od reformně naladěné veřejnosti. Na tajné schůzi komunistických poslanců měl Kodaj rovněž ještě před Srpnem 1968 prosazovat vyhlášení stanného práva a represe proti nejradikálnějším reformistům.
V 70. letech, v době tzv. normalizace, byli mnozí lidé za projev souhlasu s tímto manifestem perzekvováni.)
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_literatura_v_letech_1945%E2%80%931990#Roky_1956.E2.80.931968
V tomto období (19561968) vznikla celá řada novin a časopisů (které byly po roce 1968 opět zakázány). V roce 1952 byly založeny Literární noviny (později Literární listy a ještě později Listy), tento časopis se stal význačným představitelem tzv. demokratizačního procesu.
Po 21. srpnu 1968 začalo docházet k obnovování cenzury; ta sice nebyla obnovena oficiálně, ale každé dílo procházelo systémem schvalování. Většina autorů, kteří chtěli být vydáváni, svá díla cenzurovala sama.
V červnu 1969 se konal sjezd Svazu českých spisovatelů, který se konal zcela bez účasti KSČ. Jeho výsledkem bylo odsouzení nové politiky a protest proti zakazování časopisů (Listy). Na tento sjezd oficiální místa vůbec nereagovala nepohodlní autoři se stali zakázanými, což znamenalo, že jim přestala vycházet jejich díla a noviny, školy, atp. se o nich přestaly zmiňovat. Tento proces se nejvíce dotkl kritiky, která prakticky přestala existovat, resp. existovala pouze kladná kritika.
http://www.scriptum.cz/Posset_Johanna_Ceska_samizdatova_periodika_1968-1989.pdf
http://www.csfd.cz/podrobne-vyhledavani/?type%5B%5D=0&type%5B%5D=2&type%5B%5D=7&genre%5Btype%5D=2&genre%5Binclude%5D%5B%5D=&genre%5Bexclude%5D%5B%5D=&origin%5Btype%5D=2&origin%5Binclude%5D%5B%5D=&origin%5Bexclude%5D%5B%5D=&year_from=1968&year_to=1969&rating_from=&rating_to=&actor=&director=&composer=&screenwriter=&author=&cinematographer=&tag=&ok=Hledat&_form_=film
Móda
Co se nosilo v roce 1968?
Dámy plnějších tvarů byly tak trochu diskriminované. Právě letěly jen lehce projmuté linie, které přály spíše chlapeckým postavám.
Ideálem byl vzhled mrkací panenky - stačí se podívat na fotky tehdejší supermodelky Twiggy nebo Audrey Hepburn. Silné líčení očí tmavé kouřové stíny, linky, umělé řasy. Hlavní roli hrály nekonečně dlouhé štíhlé nožky pozornost se na ně upřela díky popularitě minisukní, které se zkracovaly čím dál tím víc.
|
|
|
Vzory převládaly geometrické, avantgardní. Šperky se nosily velké a masivní často vyrobené z různobarevného plastu.
Žena, která chtěla být IN se musela chlubit především krásnou hřívou ať už rozpuštěné vlasy ve stylu Marty Kubišové, nosit nadýchaný drdol jako Věra Čáslavská nebo se chlubit afro helmou jako Laďka Kozderková.
Realita byla ovšem taková, že výběr v obchodech nebyl velký. Když byly k dostání např. lodičky, stály se na ně fronty. Lidé je často kupovali i bez zkoušení, nevyhovující velikost řešili tím, že si je vyměnili třeba až před obchodem nebo se známými.
Kdo měl touhu se nějak odlišovat, byl odkázaný buď na svůj krejčovský talent a tvořivost nebo si musel nechat šít na míru. Když se občas podařilo získat nějaké věci ze Západu, byl to svátek. Ale o to víc si lidé obtížně získaných věcí vážili.
http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/tak-jsme-zili-bydleni-moda-a-cestovani-v-roce-1968.html
Bydlení se neslo ve znamení šedi. Celá šedesátá léta byla dobou výstavby paneláků. Heslo doby znělo: Co je dobré pro jednoho, je dobré i pro sedm miliard. Kvalita bydlení však tehdy lidi moc netrápila jejich největší problém spočíval v tom, vůbec nějaké bydlení sehnat. Na byt se tehdy čekalo průměrně 4 roky, v Praze ale až 12 let
Čím štíhlejší, tím krásnější! Hitem 60. let byly v módě vyzáblé modelky typu Twiggy nebo Audrey Hepburn. Nosily se minisukně, které se každým rokem víc a víc zkracovaly. Protože u nás nebyl velký výběr oblečení, kladl se důraz hlavně na části těla, kde si žena mohla pomoci sama hlavně na vlasy.
A co technika? Celý svět, socialistické Československo nevyjímaje, prožíval misi Apola 8. Američtí astronauti v prosinci úspěšně obletěli Měsíc a celému světu odvysílali dojemné vánoční poselství.
(Apollo 8 je označení druhého pilotovaného letu programu Apollo. Zapsal se do historie světové kosmonautiky tím, že při něm dne 24. prosince 1968 poprvé uskutečnila lidská posádka oblet Měsíce.)
Jak se v 60. letech cestovalo za hranice? Stručně řečeno: komplikovaně. Dnes už si ani neumíme představit, kolik razítek bylo potřeba sehnat na všechny ty formuláře, povolení, potvrzení, doložky a přísliby Cesta na tehdy vytoužený západ, byla pro většinu lidí z ČSSR téměř nedostupná. Úplně hladce ale neprobíhaly ani cesty do tehdy spřáteleného soc-dem bloku.
