.


:




:

































 

 

 

 


Koupil jsem si šaty. - Koupil sis šaty?




Naučil jsem se polsky. - Zvykl jsem si na nový byt. - Vrátil jsem se domů večer. - Připravil jsem si referát. - Koupal jsem se v moři. - Zeptal jsem se maminky.

10. , .

: Kdy ses vrátíí? - Vrátil jsem se v neděli.

Co sis koupil? slib

Co sis vzal? nový slovník

Na koho ses ptal? ten časopis

Kde ses zastavil? Milan

Jak ses učil? výstava

Co sis prohlédl? štastná cesta

Na co sis vzpomněl? obchodní dům

Co sis přála? dobře

11. :

Dnes je 20 stupňů na (slunce). - Byl jsem na dovolené u (moře). - Před rokem jsem poprvé plul na lodi po (Černé moře). - Můj otec viděl mnoho (moře). - Jako kapitán proplul všemi (moře) světa. - Otce to stále táhne k (moře). - Co na (srdce), to na jazyku. - Přeji vám to z celého (srdce). - Z (letiště) do hotelu jsme jeli autem. - Studenti pracovali na (pole - pl) od rána do večera. - Nad (moře) jsme letěli dvě hodiny. - Děti se vesele koupaly v(moře). - Cesta vedla podél (pole - gen. pl).

 

12. :

Otec povídal mnoho zajímavého o své cestě. - Přednášky z evropské literatury jsme poslouchali s velkým zájmem. - Do Moskvy přijeli českoslovenští sportovci. - V divadle dávali novou operu. - Psal jsem ti o svém pobytu v horách. - Denně jsme dělali procházky do blízkých lesů. - Neměla jsem čas, a proto jsem tam nešla. - Na hodině češtiny jsme četli, psali, překládali a mluvili česky.

13. :

) , . - , . - . - . - . - , . - . - , . - , . - , . - . - . - . - . - .

) , . - ? - . - , . - , . - , . - , . - ? - .

) . . . . . , , , , , , . .

14. , .

 

Slovníček

dělat výlety

netrpělivě

protože

 

 

7

 

- ( růže). vědět jíst. . . 1- 2- - se. nebo, než, nýbrž, ačkoli.

 

V RESTAURACI

Po prohlídce města jsem šel se svou přítelkyni na oběd1 do restaurace která je známa svou výbornou kuchyní. Bylo již poledne, proto jsme chtěli něco sníst. Měli jsme už oba hlad i žízeň2. V jídelně byly všechny stoly obsazeny. Dalo mi hodně práce3, než jsem našel místo. U jednoho stolu seděli pouze dva lidé. Zeptal jsem se:

- Je zde volno, prosím?

- Ano.

- S dovolením, můžeme si k vám přisednout?

- Prosím, posaďte se.

Naši sousedé u stolu byli již po obědě4. Jídelní lístek na stole nebyl, proto jsem zavolal číšníka.

- Pane vrchní, buďte tak laskav, přineste nám jídelní lístek.

- Co si objednáme k jídlu5, Natašo?

- Napřed si dáme5 polévku. Podívej se, jakou mají dnes polévku.

- Hovězí nebo zeleninovou.

Za chvíli přišel číšník a zeptal se nás, co budeme jíst. Objednali jsme si zatím jen polévku a prohlíželi jsme jídelní lístek. Vrchní přinesl talíře a lžíce.

- Co si dáme jako hlavní jídlo, nějaké maso, zeleninu nebo drůbež? Mají i ryby. Výběr je opravdu bohatý.

- Já mám chuť6 na nějakou zeleninu, ovšem s masem a k tomu brambory.

- Mají smažený květák nebo hrášek s telecím masem. Také jsou tu různé saláty.

- Na, vyber si.

Nataša mi podala jídelní lístek. Přečetl jsem jej celý. Nahoře byly uvedeny různé předkrmy, potom polévky a hlavní jídla. Zvlášť byly uvedeny na lístku minutky a na konci byl seznam příloh, salátů a moučníků. Na druhé straně lístku byl připojen seznam nápojů. Kromě piva, limonády a ovocných šťáv (moštů) nabízel lístek i bohatý výběr vín a jiných nealkohalických nápojů.

- Prosím máte už vybráno7?

- Pane vrchní, slečně přineste telecí maso s hráškem a brambory, já si vezmu slepici na smetaně s rýží a jablkový kompot.

- A budete si přát něco k pití?8

- Dejte nám dvě piva9 a potom černou kávu a nějaký zákusek.

- Tak dobrou chuť (dobré chutnání10), Natašo!

- Děkuji, nápodobně.

- Natašo, čeká nás ještě dlouhá cesta, proto se dobře najez!

Moje přítelkyně pak litovala, že si raději neobjednala vepřovou pečeni s knedlíkem a se zelím. Chtěla ochutnat české národní jídlo. K tomu bude mít dost příležitostí. Ještě si na něm pochutná11.

- Pane vrchní, platit!

- Prosím, hned jsem u vás.

Ačkoli jsme pospíchali, museli jsme ještě dlouho čekat. Jeho hned netrvalo několik minut, nýbrž půl hodiny.

 

 

Slovníček

ačkoli brambory pl číšník, - m dost drůbež, -e f hlavní jídlo, -a n hrášek, -u m jídelní lístek jíst ; sníst knedlík, -u m ( ) květák, -u m ; smažený k. laskavý , ; buďte tak laskav likér, -u m litovat , lžíce, -e f maso, -a n ; hovězí, -ího n - ; telecí, -ího n ; vepřové, -ého n minutka, - f moučník, -u m nabízet nahoře byly uvedeny... (inf. uvést) ... nápodobně nápoj, -e m napřed národní jídlo něco -, - než . nýbrž oběd: byli již po obědě objednat obsadit (místo) () ochutnat opravdu ovocná šťáva (mošt), -, f   ovšem pití, -í n ; přát si (něco) k p. (-.) polévka, - f ; zeleninová . pospíchat pouze prohlídka, - f předkrm, -u m příležitost, -i f příliš příloha, - f připojit přisednout (si) , přítelkyně, -é f , raději (si objednám) ( ) restaurace, -e f rýže, -e f seznam, -u m , slečna, - f , slepice, -e f ; s. na smetaně soused, -a m talíř, -e m vepřová pečené volno: je zde v.? ? vrchní, -ho m ; ne v. ( -) všechen výběr, -u m vybrat si zatím zavolat zelenina, - f zelí, -í n změnit zvlášť žízeň, -ě f

 

-

1. jít na oběd : Jdu na oběd . Půjdeš na oběd? ?

2. mít hlad, mít žízeň : Mám velký hlad . Máme žízeň .

3. Dalo mi to hodně práce. .

4. být po obědě: Jsem už po obědě. ().

5. dát si něco / objednat si něco (k jídlu) () -. / ( , ):

Napřed si dáme polévku. .

Dáš si předkrm? / ?

si dáte? ?

Dám si kompot. .

6. mít chuť (na něco) -. :

Mám chuť na maso. .

Na nic nemám chuť. /

.

7. Máte už vybráno? ?

8. Budete si přát něco k pití? ?

9. Dvě piva. .

, , , .

Vypil jsem tři kávy. .

Dala si dvě zmrzliny. .

Dali si tři saláty. .

10. Dobrou chuť/dobré chutnání! !

11. pochutnat si (na něčem) / -.:

Pochutnali jsme si na češkých národních

jídlech. .

Chutná vám to? ? / ?

chutnat (někomu) ; líbit se:

Líbí se vám ten obraz? ?

 

 

( růže)

 

, - (): vůle, duše, ulice, práce, večeře, restaurace, přítelkyně, chvíle, ministryně (-) .

 

 

Pád Číslo jednotné Číslo množné
N. G. D. A. V. L. I. růže růže růži růži růže, Libuše! (o) růži růží růže růží, ulic růžím růže růže! (o) růžích růžemi

 

 

. . , , . -ice, -yně, -l . . : ulice - ulic, pozice - pozic, vesnice - vesnic , chvíle - chvil , košile - košil , neděle - neděl .

 

vědět jíst

(čas přítomný)

Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. vím víš ví jím jíš jí víme víte vědí jíme jíte jedí
         

 

(Způsob rozkazovací)

: 2- . , 1- 2- . .

2. os. č. jedn. přines! vyber si! posaď se! zavolej!

1. os. č. mn. přinesme! vyberme si! posaďme se! zavolejme!

2. os. č. mn. přineste! vyberte si! posaďte se! zavolejte!

 

. 3- . , . .:

 

3- . . ,
vybrat nést udělat kupovat sázet poprosit pít vyber-ou nes-ou udělaj-í kupuj-í sázej-í popros-i pij-í vyber! -mé, -té nes! -mé, -té udělej! -mé, -té kupuj! -mé, -té sázej! -mé, -té popros! -mé, -té pij! -mé, -té

 

3- . , 2- . : nes, pij, sázej, odvez; ( ) , 2- . -i: sednout si (sednou si) - sedni si, číst (čtou) - čti, vzít (vezmou) - vezmi, říci (řeknou) - řekni . .

, -aj (dělaj-í, dívaj-í se), aj>ej: dělej, dívej se, zavolej, dej.

. n, t, d : přiveď, obrať se, buď.

1- . -me, 2- . : dělejme, vyberme, buďme, přinesme, napijme se.

2- . -te: dělejte, vyberte, přineste, napijte se.

2- . -i, . -eme (-ěme), -ete (-ěte): čti - čtěme, čtěte; sedni si - sedněme si, sedněte si; vezmi - vezměme, vezměte; pomysli - pomysleme, pomyslete.

. 1- . . .:

Udělejme to! !

Nekuřme v pokoji! ?

: koupit - kup, vrátit - vrať, pospíšit si - pospěš si, zvýšit - zvyš, ukázat - ukaž, vyřídit (pozdrav) - vyřiď (pozdrav), chránit - chraň.

, 3- . . : : Ať to udělá . Ať to napíšou .

vědět - věz, -me, -te! mít - měj, -me, -te!

vidět - viz, -me, -te! hnát - žeň, -me, -te!

jíst - jez, -me, -te! jít - pojď, -me, -te! / jdi - jděme, jděte!

stát - stůj, -me, -te! (u)péci - (u)pec / peč - me, -te!

pomoci - pomoz, -me, -te! říci (řeknou) - řekni, -ěme, -ěte!

chtít (chtějí) - chtěj, -me, -te!

: 1. k, h / č, z: utéci / utéct (uteču / uteku) - uteč / utec. pomoci (pomohu) - pomoz! ( (u)péci, (po)moci . 4).

2. viz, -me, -te , . viz , : viz str. 335 . . 335 . .

pojď, pojďme, pojďte . .: Pojď se mnou; Pojď sem. jdi, jděme, jděte . .: Jdi tam. Jdi pomalu . .

 

1- 2-

- se

 

N. G. D. A. V. L. I. já mne, mě mně, mi mne, mě (o) mně mnou ty tebe, tě sebe, se tobě, ti sobě, si tebe, tě sebe, se ty! (o) tobě(o) sobě tebou sebou my nás nám nás (o) nás námi vy vás vám vás vy! (o) vás vámi

 

1- 2- . (já, ty), - se ., . . .

(mne, mně, tebe, tobě, sebe, sobě) , , jen, i, také, . .: Přijedu k tobě zítra. Čekáme na tebe celou hodinu. Tobě to neřeknu. Řeknu to jen tobě.

() 1- 2- . , se, si (jsem, jsi, jsme, jste) : Přines mi tu knihu! Vidíš mě? Já ti to přinesu. Viděl jsem tě včera v kině. Chci se tě zeptat na jednu věc .

 

nebo, než, nýbrž, ačkoli

nebo/anebo : si dáte, čaj nebo kávu? , ?

než - , - , : Než odejdu, musím to říci , . Dalo mi hodně práce, než jsem našel místo. , .

Nýbrž (.) , - , : Nedala si zeleinnu, nýbrž si objednala vepřovou / , . nýbrž .

Ačkoli , , : Ačkoli to jídlo není příliš zdravé, pochutnala si na něm , .

 

 

1. :

1. Kam jste šli po prohlídce města na oběd?

2. Proč jste šli právě do této restaurace?

3. Byla v restauraci volná místa?

4. Kdo byli vaši sousedé u stolu?

5. Která jídla byla uvedena na jídelním lístku?

6. Co jste si vybrali?

7. Co jste pil po obědě?

8. Chutnala vaší přítelkyni česká národní jídla?

2. , :

Dlouho byl bez (práce). - Ke (stanice) autobusu jdu pěšky. - Dostala jsem zprávu od své (přítelkyně). - Obývací pokoj je vedle (ložnice). - Dnes večer jdeme do (restaurace). - Řeknu to jen své (sestřenice). - Matka šla do (kuchyň) pro (lžíce). - K (večeře) jsme přišli včas. - Bude-li pěkné počasí, pojedeme v (neděle) na výlet. - Rychle jsem snědl (kaše) a vyběhl z domu. - Večer se často díváme na (televize). - Za (chvíle) jsem se vrátil domů. - Pozval jsem svou (přítelkyně) na koncert. - Po (práce) půjdu do kina. - V (restaurace) nebyla volná místa. - Noviny budu číst po (večeře). -Počkám na tebe na (stanice) autobusu. - Chodili jsme po širokých (ulice) neznámého města. - Dítě se učilo jíst (lžíce). - Jedli jsme (slepice) s (rýže). - Setkala jsem se tam se svou (přítelkyně). - Žijeme v socialistické (země).

3. :

jít, jet, povědět, jíst, mít, číst, psát, najít, přisednout si, sednout si, vidět, smát se, ptát se, dívat se, dát, objednat, uvařit, prohlédnout si, přinést, odpovídat, kupovat, posadit se, milovat

4. :

Zůstaneš tady do zítřka. - Přečtete tuto knihu do večera? - Dáš si polévku? - Půjdeme spolu do restaurace. - Sníš to všechno, nebudeš mít hlad. - Máš to vždy u sebe? - Napíšete dnes matce dopis? - Zeptáme se na to profesora. - Maminka uvařila dobrý oběd. - Přinesete zítra tu knihu? - Milujeme svou vlast. - Nesměješ se, protože to není k smíchu. - Doporučíte jim, aby se podívali do té galerie. - Najdeš len slovník v knihovně. - Už nic nepovídáte.

5. :

(Vypsat) všechna zájmena a (určit) jejich skloňování. - Přečíst) si celé cvičení. - (Přinést) křídu z vedlejší místnosti. - (Pokračovat) ve vyprávění. - (Napsat) obsah článku. - (Umýt si) ruce před jídlem. - (Říkat to) v množném čísle. - (Dávat si) otázky. - (Odpovídat) nahlas. (Připravit si) úkol na zítřek. - (Rozdat, sebrat) sešity. - (Sedět) klidně, (nekřičet). - (Poslat) ihned pro lékaře. - (Jít) pryč. - Na nic (se neptat). - (Seznámit se), prosím. - (Odpovědět) na moje otázky. - (Sníst) to jablko. - (Vidět) na stránce 10. - (Sednout si) na své místo. Pěkně (najíst se). - (Zahnout) za roh. - (Nezapomenout) mi napsat pár řádek. - (Otevřít), prosím, dveře. - (Jít) na oběd do této restaurace. - (Povědět) nám o všech podrobnostech. - (Neplivat) na podlahu. - (Nezapomenout) mi zatelefonovat. - (Zachovávat) čistotu. - (Počkat) na mne tady. - (Prominout), že jsem se opozdil. - (Studovat) pilně češtinu. - (Nebrat) to do rukou! - (Nestát) pod okny a (nemluvit) hlasitě.

6. :

Pomozte nám, prosím, s touto prací. - Vezměte mne s sebou. - Dejte mi dobrou radu. - Sedněte si a vypijte si s námi kávu. - Zavolejte všechny k večeři. - Pospěšte si, představení už začíná. - Stůjte tady a čekejte na mne. - Věřte mi, je to pravda. - Objednejte si něco k pití. - Přineste, prosím, jídelní lístek. - Zeptejte se na to pana profesora.

7. :

Ten lístek do divadla nabídni Martě. - Přečti ten odstavec ještě jednou. - Nalij mi sklenici čaje. - Posaď se a povídej. - Dej mi, prosím, ten časopis. - Měj se dobře. - Ať okamžitě pošle telegram. - Nejez, není to dobré. - Změň své rozhodnutí. - Dodělej to do konce. - Napiš, prosím, článek do novin. - Namaž si chléb máslem. - Nechoď nikam, je už pozdě. - Vypravuj nám o své cestě do Itálie.

8. jít:

Jdu na večeři,... se mnou! - Jirko,... sem prosím tě na chvilku! Někdo zvoní,... otevřít. - Prosím vás,... někdo z vás pro křídu! Hoši,... si spolu zahrát volejbal! -... sem blíž, děti! -...pryč,
zlobím se na tebe! - Mám už hlad,... na večeři! - Prosím vás,... zavolat soudruha Vaňka! - Chlapci,... mi, prosím vás, pomoči!

9. :

Kdo... dal tu informaci? - Jdi, prosím..., trochu dál. - Přineste... černou kávu. - Kdy k... přijedete na návštěvu? - Napiš... dopis z Polska. - Viděl jsem tě včera v kině, ale tys... nepoznal. - Myslete na (se). - Ten člověk pracuje jen pro.... - Teto, nesu... ovoce. - Tys... volal? - Ty... zde hledáš? - Jsem ráda, že... vidím.

10. , :

mám hlad, máme žízeň, byl jsem po obědě, dám si salát, mám chut na limonádu, pochutnal jsem si na českých národních jídlech, mně to nechutná, dalo mi to hodně práce

11. vědět jíst:

Ne... kde je nejbližší restaurace? - Dobře..., proč se to stalo. - Rád... smažené ryby? - Nerad... kaši. - Proč ne... polévku, je chutná. - Ne... jsme, že máme zítra přednášku z filozofie. - Už jsem se ho ptal. ale také nic ne....

12. :

) Tobě to neřeknu. - Proč mi to nechceš říci?

Tobě to nedám... - Tebe nepozvu... - S tebou nepůjdu.... - K tobě nepřijdu.... - Na tebe nepočkám.... - Tebe nevezmu s sebou.... - Tobě nepomohu.... - Bez tebe nepůjdu.... - Tobě to nekoupím....U tebe se nezastavím....

) Řekneš mi to? - Ano, tobě to řeknu.

Dáš mi to?... - Pozveš mě?... - Půjdeš se mnou?... - Zavoláš mi?... - Přijdeš ke mně?... - Počkáš na mne?... - Vezmeš mě s sebou?... - Pomůžeš mi?... - Půjdeš tam beze mne?... - Koupíš mi to?...

) Něco jsem ti přinesl. - Co jsi mi přinesl?

Něco jsem ti koupil.... - Něco ti ukážu.... - Někdy tě vezmu s sebou.... - Někam tě zavedu.... - Něco jsem o tobě slyšel.... - Někde na tebe počkám.... - Někdy k tobě zajdu... - Něco jsem ti poslal.... - O něco jsem tě žádal.... - Na něco tě chci upozornit.

13. 1- 2- :

Řekněte..., jste si vybrala. - Přijdu k... odpoledne. - Byli u... před měsícem. - Vždy... ráda vidím. - Dej... prosím tě svůj slovník. - Milá Marto, dostala jsem od... dopis, který... velmi potěšil. - Pojďte se... na oděd - Mluvila jsem s... několikrát. - Viděla jsem... na ulici. - Budu na... čekat přesně v devět.

14. :

) , . - , . - , , , . - . - , . - . - . - , .

) . . . . , . . . . , , , .

- , .

- , !

. . .

- , - .

. . . .

15. :

) ( ):

Půjdu tam... (oběd). -... (prohlídka) města jsme šli... (restaurace). - Rád udělá... (já) všechno. - Vrátil se domů... (měsíc). - Čekali jsme... (ty)... (hodina). -... (chvíle) přišel číšník. - Dovolte, abych si... (vy) přisedl. - Dlouho stáli... (dům) a nemohli se rozloučit. - Autor píše... (svůj román)... (život) mládeže. - Těším se... (dovolenou)... (hory). - Dnes... (přednáška) jdeme... (kino). - Obchodní dům je... (divadlo). -... (můj dům) je pěkná zahrada. -... (naše fakulta) studují studenti... (různé země). - Půjdu... (kamarád)... (sešit). - Přijel... (Sovětský svaz)... (rok). - Četl jsem... (dopis)... (tvůj bratr a ty). - Pes ležel... (stůl). - Byl jsem... (Morava) a můj přítel byl... (Slovensko). - Jak dlouho jste byl... (Krym)? - Dnes je... (školní hřiště) zajímavý zápas. - Přijdu... (ty)... (divadlo). -... (divadlo) se půjdeme někam projít.

) než, nýbrž, nebo, ačkoli, protože:

Dáš si rýži... brambory? - Dal si knedlíky,... má držet dietu. -... přinesou další jídlo, trochu se napijeme. - To jídlo se jí s chle bem... s brambory. - Věra si dala limonádu,... nepije žádný alkohol. - Řízky se nepečou,... se smaží. - Jez tu polévku,... ti vychladne. - Pravý šašlik se nedělá z vepřového,... ze skopového. - Musila si vzít kaši,... ji nemá ráda.

 

 

8

 

( muž, stroj). 3- on, ona, ono. . náš, naše, naše. proto, protože.

 

NA NÁVŠTĚVĚ

Dnes ráno mi muž telefonoval, že na zítřek pozval k nám na návštěvu soudruhy ze Sovětského svazu, kteří přijeli služebně1 (jsou na služební cestě). Pozval také kolegy z podniku2. Přijdou k nám hned po skončení pracovní doby. Musím připravit pohoštění. Přesně v šest hodin, jak se domluvili, zazvonil zvonek. Muž Šel otevřít a za dveřmi byli naši sovětští hosté.

Pavel: Dobrý den, pěkně vás vítám3 u nás. Dovolte, abych vám představil4 svou manželku.

Zdena: Mrázková, těší mě, že vás poznávám. Muž mi o vás hodně vypravoval. Odložte si, prosím, a pojďte dál5.

Pavel: Zdeno, to jsou přátelé a kolegové z moskevského výzkumného ústavu: inženýr Volkov a jeho spolupracovnice inženýrka Sokolovová. Znám se s nimi už velmi dlouho6. Můžeš mluvit česky, naši hosté dobře rozumějí a také trochu mluví česky.

Zdena: Jděte, prosím, do pokoje a sedněte si. Buďte u nás jako doma. Já sice také rusky rozumím, ale mluvit nedovedu. Mohu vám nabídnout alespoň malé občerstvení?

Sokolovová: Nedělejte si s námi starosti7, dnes jsme obědvali velmi pozdě.

Zdena: Ale kávu nebo čaj si vezmete? Kouříte, prosím? Tady jsou cigarety, hned přinesu popelník.

Sokolovová: Já bych si raději vzala čaj.

Volkov: Ale já si dám kávu.

Pavel: Tak co je nového v Moskvě? Jak se daří8 vaší paní (manželce), Andreji?

Volkov: Děkuji, ujde to8. Byla trochu nemocná, ale teď už se jí daří dobře. Pozdravuje vás.

Pavel: Děkuji, vyřiďte jí, že ji také srdečně pozdravuji.

Zdena: Berte si zákusky, prosím. Mohu vám ještě dát čaj nebo kávu?

Sokolovová: Děkujeme. Dívám se, jak máte bohatou knihovnu a kolik zajímavých ruských knih.

Pavel: Naše dcera studuje na filozofické fakultě a má zájem o ruskou a sovětskou literaturu. Jestli si chcete prohlédnout mou odbornou knihovnu, musíte přejít do mé pracovny.

Volkov: Rádi si ji prohlédneme jindy. Teď musíme už pomalu jít, máme na dnešek lístky do Národního divadla. Děkujeme za pohoštění.

Zdena: Není zač9, škoda (je mi líto), že se nemůžete zdržet déle. Doufám, že nás ještě navštívíte. Jestli máte volnou sobotu, tak vás zveme na večeři.

Sokolovová: Děkujeme za pozvání. Také bychom si chtěli s vámi víc popovídat.

Pavel: Okamžik, já vás doprovodím.

Zdena: Děkujeme za návštěvu. Budeme se těšit na sobotu večer. Na shledanou!

 

Slovníček

alespoň déle dnešek, -ška m doba, - f , ; pracovní d. domluvit se doprovodit dovést něco -. dovolit , hned inženýrka, - f () odložit si , okamžik, -u m ; otevřít podnik, -u m pohoštění, -í n pomalu , popelník, -u m pozdě pozdravovat poznávat pracovna, - f prohlédnout si přesně připravit   kouřit manželka, - f , mluvit nabídnout Národní divadlo navštívit nemocný, -ého m občerstvení, -í n odborný , - raději rozumět (komu) () skončení, -í n spolupracovníce, -e f telefonovat večeře, -e f vypravovat vyřídit -. () zajímavý zákusek, -sku m zdržet se , zítřek, -řka m zvát ,

 

-

1. přijet služebně

 

2. Pozval také kolegy z podniku. .
.: přátelé z univerzity

spolužáci ze školy

3. Pěkně vás vítám. .

 

4. Dovolte, abych vám predstavil... ...

. :

Dovolte, abych se vám představil. .

 

5. Pojďte dál. , .

 

6. Znám se s nimi velmi dlouho. .

znát se (s někým) ( -.)

. :

My se neznáme. .

: znát vědět, . znát (někoho, něco) . :

Znám vašeho bratra. .

Známe vaše přátele. .

vědět :

Vím, že přijde včas. , .

, :

Nic jsme o něm nevěděli. .

to, nic, všechno, málo, mnoho:

Já to nevím. .

Já nic nevím. .

Víme všechno. .

 

7. Nedělejte si s námi starosti. , ,

mít starost (s někým) (- -., -.)

 

8. Ujde to. ,

Jak se vám daří? - Děkuji, ujde to. ? / ? -

, .

9. není zač / za málo

 

 

( m u ž, s t r o j)

-, , š, ž, č, ř ( z, l).

, , :

) : muž, otec, nosič, lyžař, kůň, Bořivoj, Ondřej;

) : pokoj, koš, nuž, talíř, konec.

 

Pád Životná jména Neživotná jména
Číslo jednotné Číslo množné Číslo jednotné Číslo množné
N.   G. D. A. V.   L. I. muž   muže muži. -ovi muže muži! otče!   (o) muži, -ovi mužem muži, -ové učitelé mužů mužům muže muži, -ové! učitelé! (o) mužích muži stroj   stroje stroji stroj stroji!   (o) stroji strojem stroje   strojů strojům stroje stroje!   (o) strojích stroji

 

1. . . . ( muž) -i -ovi. . .: Dej to Jarošovi. Řekni to
Ondřejovi. Co víš o soudruhu Tesařovi? Odnes to příteli Tomášovi. Řekni to mému otci (-ovi) / známému malíři (-ovi).

-i.

2. -i: mužil příteli! Jaroši!, -c -, / č: otec - otče!, chlapec - chlapče!

3. . . . ; - . : Dobře znám vašeho učitele, : Viděl jsem nový stroj.

4. . . , , : -i, -ové, .

-i: chlapec - chlapci, letec - letci (posluchači, lyžaři, nosiči, listonoši).

-ové , : Matěj - Matěj-ové, Ondřej-ové, Bartoš-ové, Jaroš-ové, strýc - strýcové / strýci, otec - otcové. -tel: učitel - učitelé, spisovatel - spisovatelé, stavitel - stavitelé, přítel - přátelé, obyvatel - obyvatelé.

5. . . -:

Dobře znám vaše učitele (přátele). ().
Přineste vaše koše a míče. .

 

3- on, ona, ono

 

Mužský rod Ženský rod Střední rod
Číslo jednotné
N. G. D. A. V. L. I. on jeho, ho jemu, mu jeho, jej, ho - (o) něm jím (s ním) ona jí jí ji - (o) ní jí (s ní) ono jeho, ho jemu, mu je, ho - (o) něm jím (s ním)
Číslo množné
N. G. D. A. V. L. I. oni, ony jich jim je - (o) nich jimi (s nimi) ony jich jim je - (o) nich jimi (s nimi) ona jich jim je - (o) nich jimi (s nimi)

 

3- ., . . : jeho, ho; jemu, mu. () , : Jeho jsem bm neviděl. Jdu od něho. Půdju k němu. Čekám na něho. Dej to jemu.

() : Řekněte mu to! Zavolej hol Zeptej se ho!

jeho .

. . jej ( ), : Čekám na něj. Vezmi si jej.

. . je ho. , , j : jeho - od něho, jemu - k němu, jím - s ním, jí - s ní, jich - od nich, je - na ně.

 

, : (jsem, jsi, bych, bys...), se si, ., . .:

Proč jste se ho nezeptal? ?

Proč se ti to nelíbí? ?

Proč jste mu to neřekl? ?

 

nás, naše, naše

 

Číslo jednotné Číslo množné
Mužský rod Ženský rod Střední rod Mužský rod Ženský rod Střední rod
N. náš G. našeho D. našemu A. náš, našeho V. =N. L. (o) našem I. naším naše naší naší naši - (o) naší naší naše našeho našemu naše - (o) našem naším naši, naše našich našim naše - (o) našich našimi naše našich našim naše - (o) našich našimi naše našich našim naše - (o) našich našimi

 

váš, vaše, vaše , náš (. ), naše (. ), naše (. ).

. náš, váš (. ), naše, vaše (. ), naše, vaše (. ) , 3- : on, ona, ono.

. . . -í(m): jím, naším. . , . : Neznám ji. Včera jsem viděl vaši sestru v divadle. .

 

proto protože

proto , :

Bylo horko, proto nepřišel. , .

Pršelo, proto zůstal doma. , .

protože . , :

Nemohu vám to říct, protože to , nevím. .

Nepřisel, protože byl nemocen. , .

 

1. :

1. Proč ráno telefonoval Pavel domů?

2. Koho pozval Pavel k sobě na návštěvu?

3. Co dělají sovětští kolegové v Praze?

4. V kolik hodin přijdou na návštěvu k Mrázkovým?

5. Komu představil Pavel Mrázek sovětské hosty?

6. Jak je uvítala paní Mrázková?

7. Kde jsou zaměstnáni inženýr Volkov a inženýrka Sokolovová?

8. Rozuměli hosté česky?

9. Co nabídla hostům paní Mrázková?

10. Proč nechtěli hosté obědvat?

11. Co si dali hosté?

12. Na co se zeptal Pavel Mrázek inženýra Volkova?

13. Jakou knihovnu mají Mrázkovi?

14. Proč má Pavel mnoho ruských knih?

15. Na které fakultě studuje jejich dcera a o co má zájem?

16. Proč se hosté nemohli zdržet u Mrázkových?

17. Do kterého divadla měli lístky sovětští hosté?

18. Na kdy pozvali Mrázkovi své hosty?

2. ; :

Obdržel dopis od (svůj otec, náš učitel, tvůj chlapec, váš přítel, můj muž). - Blahopřeji (otec, strýc, učitel, přítel, chlapec, muž, umělec). - Vzpomínám si na (otec, strýc, učitel, chlapec, umělec, přítel). - Drahý (otec, strýc, učitel, přítel, chlapec, muž)! - Mluvíme o (otec, strýc, přítel, malíř, listonoš, chlapec, učitel, umělec). - Sešli jsme se s (otec, strýc, přítel, učitel, chlapec, umělec, listonoš).

3. :

Byl jsem na návštěvě u svého dobrého přítele. - Ve velkém pokoji byl moderní nábytek. - Chci vás seznámit se svým chlapcem. - Chlapec měl rád starého učitele. - Host seděl na pohodlném gauči. - Holčička si hrála na velkém koberci. - Dlouho jsme mluvili se známým umělcem. - Na výstavě jsou obrazy našeho známého malíře. - Vyřiď, prosím, pozdrav mému dobrému příteli. - Stál jsem u nového stroje a dlouho jsem si jej prohlížel.

4. . :

) Kdy jste (on) tam viděla? - Proč jste (on) to neřekla? - Kde jsi (ona) viděla? - Proč jste (on) to nedala? - Kde jsi (ona) potkala? - Vzpomnínáte si na (oni)? - Staráte se o (on, ona, oni)? - Čekáte na (on)? - Myslíte na (ona)? - Ptáte se na (oni)?

) Můj strýc žije na Krymu. Napsal jsem (on), že chci k (on) přijet o prázdninách. Za týden jsem od (on) dostal odpověď. Psal, že celá rodina je velmi ráda, že k (oni) přijedu. Koupil jsem pro (oni) různé dárky a jel jsem. Byl jsem velmi rád. Dlouho jsem (oni) neviděl. Velmi příjemně jsem u (oni) strávil čas. Bratranec měl také volno. Chodil jsem s (on) na pláž. Můj přítel jel také na Krym. Potkal jsem (on) na ulici. Marta má ráda kino. Pozval jsem (ona) na český film a potom jsem s (ona) šel na zmrzlinu. Film se (ona) velmi líbil.

5. , :

) Něco Vlastě koupím. - jí koupíš?

něco Mirka požádám.... - Něco dětem přinesu.... - Někam s Vlastou půjdu.... - Někdy Novákovy pozvu.... - Na něco se Petra zeptám.... - Něco chci Zdeňce říct... - O něčem se chci s panem Růžičkou poradit.... - Někdy chci k Jiřině zajít....

) Kdy půjdeme k Novákům? - Vůbec k nim nepůjdeme.

Kdy zavoláme Jirkovi?... - Kdy pozveme Milenu?... - Kdy si koupíme auto?... - Kdy půjdeme k Vaňkovým?... - Kdy se sejdeme s Růžičkovými?... - Kdy si koupíme tu skříň?... - Kdy vyhodíme ty staré věci?... - Kdy pojedeme za Milanem?...

) Řekneš mu to? - Jemu to řeknu, ale jen jemu.

Pozveš ho?... - Řekneš nám to?... - Zavoláš mu?... - Pomůžeš jí?... - Vezmeš ho s sebou?... - Svěříš mu to?... - Dáš jí to?... - Věříš nám?...

6. znát, vedet:

..., že jdeš dnes na návštěvu? -..., že máš pravdu. - Bohužel ne-..., co budeme dělat dnes večer. -... ho ještě ze školy. -... ji velmi dobře. -..., prosím, jak se jede k divadlu? - Dobře..., že se matka o něho postará. - Dobře... tuto hru. - Chlapec chce všechno.... -... to, ale přece tam šel. -..., prosím, kde bydlí pan Sekera?... a hned vám ukážu. - Ne... jsem, jak se to dělá.

7. , ( ):

Do (Moskva) pojedu za (týden). - Pověst o (ona) se rozlétla po (celý svět). - Viděl jsem (on) často. - Píše o (on) ve (svůj dopis). - Dostala jako dárek několik (krásné růže). - Do (restaurace) šli oba. -Večer je skoro ve všech (restaurace) plno. - Přijdeme k (ona) zítra večer. - S (přátelé) z (podnik) (pracovat) už mnoho let. - V (prostorný a světlý pokoj) bylo velmi útulně. - Rád ležel na (pohovka) a četl. - Před (měsíc) odjel na dovolenou. - (Zkouška) musím složit do (pátek). - Do (pokoj) vstoupil neznámý muž. - V létě pojedu k (moře). - Seděl na (břeh) a chytal ryby. - Budu na (vy) čekat na (děkanát). - Počkám na (ty) před (divadlo). - Bez (přátelé) tam nepůjdu. - Trávil jsem čas u (dobrý kamarád). - Nemám nic proti (soudru&





:


: 2017-02-24; !; : 964 |


:

:

, .
==> ...

1721 - | 1510 -


© 2015-2024 lektsii.org - -

: 0.387 .