Jana zná cestu. - Ivan má kompas. - Marta mu dá dar. - Standa prodá chatu. - Ruda zná tu dámu. - Dana podá zprávu.
8. , :
Je ta káva dobrá? Ano, je moc dobrá. - Je ta váza krásná? Ano, je moc krásná. - Je ta socha stará? Ano, je moc stará. - Co to má Jarka? Jarka má kávu. - Co to má Standa? Standa má vodu. - Co to má Ruda? Ruda má kakao.
9. , :
Jaká je ta káva? - Jaká je ta voda? - Jaká je ta mapa? - Jaká je ta cesta? - Jaká je ta zpráva? - Jaká je ta váza? - Jaká je ta socha? - Co má Jarka? - Co má Marta? - Co má Ivan? - Co má pan Novák?
- Co má Dana Krátká? - Co nám dá máma? - Co nám dá táta? - Co nám dá Ruda? - Co nám dá pan Vorák? - Co nám dá Zuzka Nová?
10. :
- Má pan Novák vůz? - ?
- Ano, má. - , .
- A pan Vrána? - ?
- Pan Vrána má motorku. - .
- Kdo je to? - ?
- je moje známá. - .
- Tvoje známá? - ?
- Ano, Marta Stará. - , .
| cesta, - f , cukr, -u m dar, -u m dobrá (dobrý) () dort, -u m dům, domu m chata, - f ; jaká (jaký) () jen kabát, -u m káva, - f krásná (krásný) () krátká (krátký) () moc motorka, - f mu ( on) práce, -e f | prodá (inf. prodat) (, ) rada, - f socha, - / stará (starý) , () táta, - to tvoje/tvá trochu váza, - f vůz, vozu m vstává (inf. vstávat) (, ) známá, -é f známka, - f znát zpráva, - f , |
3
[], [ē] [i], [ī]. . - . 1- 2- mít, dát, znát . . .
[], [ē] [i], [ī]
|
|
|
1. [] []: [] , , , .
. [] ě. . ně, tě, dě , - je (. 4): tělo [ťelo], děcko [ďecko], pět [pjet]. : pes, dnes, med, den, ten, sen, nemoc.
[ē] ( é) , []. [], , , [], : nést, mést, dobrého, krásné, chutné, staré, mé, tvé, své.
2. [i] , []. [ī] - , [i], [].
:
1. [i] [ī] : i, í, ý. , b, f, v, m, l, s, z ( n, t, d) [i] [ī], , - i, í, , ý.
.: my - mi
mýl - mít
být - bít
sýr - síra
2. , [i], [ī], [].
, ( ) , . . .:
) rada - ráda
pas - pás , ;
r - cár
dráha - drahá
ruda - rudá
) piji - pijí
zdráva - zdravá
pracuji - pracují
domu (. . . - domů (. .
. ) ()
dům)
.
1. 1- . -m (-m), 2- . - -te (-ete). .:
1- . . : máme, dáme, známe,
2- . . : máte, dáte, znáte.
. : jet - jedeme, vézt - vezeme, brát - bereme, nést - neseme. 3- . : jede, veze, bere, nese.
: ne : nemáme, nevezeme, neneseme, neznáme.
2. . . -ý, - -é. .: nový dům, starý byt; krásné město, dobré pivo.
|
|
|
1. :
b, , ve, fe, me, ze, se, de, te, ne, re
bi, pi, vi, fi, mi, zi, si, dy, ty, ny, ry, ky, gy, chy, hy, ci
2. -e;
bez, pes, ven, zem, sen, den, ten, nes, rez; sestra, teta, zebra, pero, seno, metro; bere, nese, veze, vede, mete, bereme, neseme, vezeme, vedeme, meteme; berete, nesete, vezete, vedete, metete; dobré, nové, staré, pestré, krásné, krátké
3. . :
- syn - vid
- byt - mír
- dým - mimo
- býk - bitva
- ryba - pivo
- sypat - zima
- vybrat - síto
4. . i y, í ý:
dobýt, rozbít, umýt, nemít, víno, sýry, síra, nazývat, zívat; nový, známý, krásný, starý, dobrý, chytrý, bystrý, vysoký; prosím, nosím, vozím, kazím, nevím, umím, topím
5. :
nový byt, starý dům, chutný sýr, krásný typ, dobrý výkon, drobný písek; dobré pivo, staré víno, známé místo, drobné síto, suché seno, moskevské metro, výborné pero; nové byty, staré domy, krásné typy, drobné kusy, dobré výkony
6. :
Pepík nese písek. - Mirek veze seno. - Zdena vede Petra. - Irena jede metrem. - Sestra nenese dopis. - Teta neveze ryby. - Markéta nevede Mirka. - Renáta nejede do Moskvy. - Vítek nosí pivo. Strýc vozí seno.
7. :
Pak budeme zpívat. (dnes, zítra)
Dnes nebudete topit. (zpívat, psát)
Mirek pije dobré pivo. (Pepík, Vítek)
Otec bude zítra vozit seno. (strýc, pan Vrána)
8. :
Jede Mirek do Moskvy? Ne, nejede. - Nese Zdena noviny? Ne, nenese. - Veze Pepík písek? Ne, neveze. - Vede Irena Petra? Ne, nevede.
9. :
- Je zde prosím místo? - ?
- Prosím. Místa je tu dost. - , .
- Jedete také do Moskvy? - ?
- Ne, jenom do Kyjeva. - , .
10. :
syn, syn, , , , dým, , dým, pivo, pivo, , ryby, , , ryby, , , síto, síto, výbor, , , výbor
| byt, -u m dnes do ; dopis, -u m dost jede (inf. jet) (, ) jenom místo, -a n ne nese (inf. nést) (, ) noviny, -n f, pl , pak , | pije (inf. pít) (, ) písek, -u m prosím psát strýc, -e m také topí (inf. topit) (, ) vede (inf. vést) (, ) veze (inf. vézt) (, ona) zde zítra zpívat |
4
ň, t, d . ě. j . . být . -/ě. do.
|
|
|
, [ ], [ - ], [ - ], [ - ] . ., . j, ň, ť, ď, j , n, t, d , . [n], [ť], [ď] , : , . [n], [ť], [ď] [] [] []. :
dej - děj
nemá , - němá
dým - div
dýka - dík
ty - ti
. n, t, d ě, i, í, - , é, , ý.
ě
b, p, v, m, f ě [bje], [pje], [vje], [fje] (.. + [j]), [j] , . věk [vjek], pět - [pjet], věc - [vjec], oběd - [objet], pěna - [pjena], pěst - [pjest].
mě [mňe] (), () [mje].
: město [mňesto] / [mjesto], měch [mňech] / [mjech], mě [mne] / [mje].
. mje .
j
j , . .: můj, tvůj, čaj, pij, nebij. j [j] + a, u, e, i: jáma, junák, jehla, jídlo, Jirka, jitro (. , , ). [j] . : jsem [sem], jdu [du], jméno [měno]. , , [j] , : nejsem, zajdu, najdu, půjdu, zájmeno.
1. :
: 1- : já
2- : ty
3- : on, ona, ono
: 1- : m
2- : vy
3- : oni, ony, ona
já, ty , . . mi, ti (, ), . . - mě, tě (, ): dá mi, dám ti, zná mě, zná tě.
2. být 3- . není: Můj bratr není doma ; Marta není Ruska ; Otec není zdráv .
3. , , -ě / -: krásný - krásně, nový - nově, pěkný - pěkně, rychlý - rychle.
4. do ? ; . . .
Jdu do kina. .
Jdu do klubu. .
1. . :
| - | děd | - | pěna | |||
| - | děti | - | Věra | |||
| - | ticho | - | město | |||
| - | těsto | - | směna | |||
| - | vidět | - | oběd |
2. :
|
|
|
) . . :
chudý - chudí, prostý - prostí, rudý - rudí, svatý - svatí, různý - různí, krásný - krásní, pěkný - pěkní
) :
chudé - chudě, prosté - prostě, vkusné - vkusně, rudé - rudě, svaté - svatě, různé - různě, nové - nově, tmavé - tmavě, tupé -tupě
3. :
div, dík, děj, tisk, nit, nic, dívka, díra, děcko, ticho, těsto, stěna; vidět, vědět, chodit, sedět, radit, budit, vrátit, nutit; běh, běda, pět, pěst, pěna, věc, květ, věda, věta, květina, měna, město, výběr, oběd, nápěv, závěr, medvěd, stavět, umět; jih, jistý, jinak, Jirka, Jindra, Jitka, jít, jíst; jsem, jsi, jdu, jde, jméno
4. :
pět měst, pět vět, pět věcí, pět obědů, pět květů; devět dívek, devět dětí, devět písní, devět květin, devět měst, devět obědů; vidět Věru, vidět Květu, vidět Soňu, vidět Pétu, vidět Nadu, vidět Jirku, vidět Jindru, vidět Jitku; jít domů, jít do práce, jít do města, jít do vsi, jít na oběd; jiný nápěv, jiná dívka, jiné město, jiná věta, jiné děti
5. ( . . . -ě):
tráva, na...; voda, ve...; mapa, na...; káva, v...; tuba, v...; chata, na...; město, ve...; strom, na...; Moskva, v...; Ufa, v...; Kyjev, v...
6. :
Věra mě vidí. - Květa mě budí. - Jirka mi radí. - Jitka mi svítí. -Věra tě uvidí. - Květa tě vzbudí. - Jirka ti poradí. - Jitka ti poví. - Jirka to chce umět. - Věra to chce vědět. - Květa se chce vrátit. - Jitka tu chce sedět. - Věra jde domů. - Jirka jde do práce. - Soňa jde do města. - Naďa jde do vsi. - Jitka jde na oběd. - Martin jde na snídani.
7. :
Jitka jde do města. (Jindra, Jirka)
Martin ti jistě poradí, (mi, jí)
Mockrát ti děkuji za tu věc. (za ty květiny, za to jídlo)
8. :
Kdo je tady? Nikdo tady není. - Kdo tam chodí? Nikdo tam nechodí. - Kdo tam sedí? Nikdo tam nesedí. - Kdo to vidí? Nikdo to nevidí. - Kdo tam svítí? Nikdo tam nesvítí.
Je tu Jitka? Není, je zde jen Květa. - Je zde Jirka? Není, je tu jen Vladimír. - Je zde Martin? Není, je zde jen Věra. - Je tu Jindra? Není, je zde jen Václav.
9. :
- Pojede Věra do města? - ?
- Jistě. - , .
- A kdy se vrátí? - ?
- Pozdě. Asi v devět. - . .
10. :
děd, , , děd, , , ticho, ticho, , děti, děti, kosti, kosti, , , pěna, , pěna, , Věra, , Věra, , Věra, , směna, směna, , směna
| asi , budí (inf. budit) (, ) děkuji (inf. děkovat) devět domů chodí (inf. chodit) (, ) jde (inf. jít) (, ) jen jí ídlo, - n , jisté , kdy květina, - f mě město, - n mi mockrát nikdo oběd, -a m poradí (inf. poradit) (, ) | poví (inf. povědět) (, ) pozdě radí (inf. radit) (, ) sedí (inf. sedět) (, ) snídaně, -ě f strom, -u m svítí (inf. svítit) (, ) tady ti umět věc, -i f , vědět ves, vsi f vidět vrátit se vzbudí (inf. vzbudit) (, ) zde |
|
|
|
5
[l]. [u], [u], [u]. být . -l. 3- .
[l]
[l] , [] []. [l] [l]. [l] , , [] . . . [l] [] (, , ), [] (, , ). , . , les, lípa, loket, lampa, lupa [1] .
ou, au, eu
[ou], [au]. [u]. [ou]: mouka, kroupy, trouba, moucha, soused; , [au]: auto, autor, mňau; - [eu]: eukalypt.
. ou, au , , : nauka [na'uka], poukázat [po'ukázat].
1. být .
| 1- : | jsem | jsme |
| 2- : | jsi | jste |
| 3- : | je | jsou |
být, , - (. 1).
Jsme Rusové ; Jsi Cech? ?; Jsem student ; Jste studenti? ?; Můj bratr je dělník. .
2. , být (1- 2- . . ). být -l , :
1- : nesl, -a jsem nesli, - jsme
2- : nesl, -a jsi nesli, - jste
3- : nesl, -a, -o (oni, ony, ona) nesli, -, -
3. 3- . -u:
číst - čtou: Studenti čtou noviny.
jet - jedou: Kam jedou sestry?
jít - jdou: Jitka a Jirka jdou do divadla.
nést - nesou: Co to děti nesou?
vézt - vezou: Co to vezou?
1. , , [l] :
lak - les - dal -
lom - lev - bral -
luk - list - lil -
plán - lípa - poslal -
slovo - léto - plaval -
máslo - pole - dělal -
2. :
lano, látka, loket, lopata, lupa, slunce, skála, salát, kolo, máslo; mladý, slabý, tlustý, plochý, malý, milý, bílý, líný; dal, bral, byl, měl, dělal, volal, poslal, plaval, platil; volný, silný, pilný, velký, mělký; les, lék, sklep, lid, list, leden, lípa, pole, kolem, dole, daleko
3. :
lak, , , lak, , list, list, , dal, , , , dělal, dělal, , slovo, slovo, , , léto, , léto, , poslal, , , poslal
4. . [l] :
lak - les - luk - lis - lak - les - luk - lis - lak - les - luk - lis
bílý - bílá - bílé - bílý - bílá - bílé - bílý - bílá - bílé
lil - lila - lilo - lili - lil - lila - lilo - lili - lil - lila - lilo - lili
5. :
kout, soud, proud, mouka, louka, bouda, soused, pouze, kroupa; nesou, vezou, vedou, budou, metou, jedou, jdou, berou; se mnou, s tebou, s matkou, se sestrou, s tetou, s Jitkou, s Lídou; auto, autor, astronaut, kosmonaut, sauna, Aurora
6. :
malý chlapec, velký chlapec, milý chlapec, veselý chlapec, silný chlapec, slabý chlapec, tlustý chlapec, pilný chlapec, líný chlapec; volat Lidu, volat Láďu, volat Lenku, volat Slávka, volat Mílu, volat Bělu, volat Milana, volat Karla
7. :
Milan volal Lidu. - Lenka mluvila s Bělou. - Láďa zaplatil za Vláďu. - Karel politoval Slávka. - Alenka plavala k Pavlovi. - Láďa a Lída jdou po louce. - Milan a Běla jdou po lese. - Karel a Lenka jdou po poli. - Vlasta a Vláďa jdou po ulici. - Jsi velmi milý. - Jsi velmi slabý. - Jsme velmi líní. - Jsou velmi silní. - Jsem velmi tlustý. - Je velmi veselá. - Je velmi malý. - Okno je velmi malé.
8. být :
Lenka... na fakultě. - My... dnes u tety. - Děti... celý den v lese. - Já... celé odpoledne doma. - Ty... také doma? - Vy... také doma? - Blanka s Mílou... na louce. - Vy... z biologické fakulty? - Ne, my... z filozofické.
