.


:




:

































 

 

 

 


Jana zná cestu. - I já znám cestu. 4




, , . . : toděláš? [coto^'dělāš]. je pravda [toje'pravda]/[to^'jepravda]. Kdo bude doma? [gdobude'doma]/['gdobudedoma].

: k, v, s, z, pod, nad, od, bez .: ke, ve, se, ze, pode, nade, ode, beze.

:

) : ke komu, ke konci, ke kraji, se sestrou, se střechy, se (ze) skály, ve vodě, ve vsi, ve vlaku, ze srdce, ze středu, ze zlata.

) , : r, l, m, n, j: ke mně, ve mlýně, ve jménu, ze rtů, ze msty, ze lžíce, beze mne, nade mnou, pode mnou.

) : ke stromu, ke sklonku, se stropu, se vztekem, se džbánem, ve zdraví, ve sklepě, ze hřbitova, ze skříně.

) , : k světlu / ke světlu, v svém / ve svém, k třídě / ke třídě, v třídě / ve třídě, ode dveří / od dveří.

. bez, pod , k, s, z, v.

 

1) :

 

 

2) :

 

 

3) :

 

4) :

 

 

5) :

) :

 

 

) - - :

 

1. :

ve škole, do školy, ze školy, před školou, za školou, na fakultě, od fakulty, před fakultou, za fakultou, vedle fakulty, kolem fakulty; bez Petra, kromě Petra, mimo Petra, podle Petra, o Petrovi, od našeho Petra, za naším Petrem; před týdnem, za týden, před několika měsíci, za několik měsíců, na naší filologické fakultě

2. :

Rodiče bydlí ve městě. - Věra odjela na venkov. - Lída bydlí za městem. - Děti jdou do školy. - Studenti spěchají na fakultu. - Chlapec šel pro noviny. - Dívka jela ke strýčkovi. - Sejdeme se před fakultou. - Studují na pražské filozofické fakultě.

3. :

v / ve:... škole,... knize,... městě,... vlaku,... vodě,... posluchárně,... třídě,... sešitě

z /ze:... fakulty,...školy,...práce,...závodu,...posluchárny,...třídy,...města,...Prahy,...Sverdlovska

s / se: bratrem,... sestrou,... mnou,... tebou,... strýčkem,... tetou,... studenty,... chlapci,... Zinou

4. :

Řeknu ti to. - Ukážeš mi to? - Koupí nám to. - Řekl jsem ti to. - Ukázal jsi mu to? - Koupili jste jí to? - Řekl bych ti to. - Ukázal by mu to? - Koupili by nám to. - Ty mi o ukážeš! - Petr nám to koupí. - Já už jsem ti to řekl. - Už jsi mu to ukázal? - Petr jim to už koupil.

5. : : Koupíš mu to? - Ano, koupím mu to. Dáš mu to?... Řekneš mu to?... Pošleš mu to?... Napsal jsi mu to?... Viděl jsi ji tam?... Dal jsi jí to?... Obědval jsi už?...

6. : : Viděl jsem ho tam. - Já jsem ho tam neviděl. Koupil jsem si to.... Řekl jsem mu to.... Zapsal jsem si to.... Viděl jsem ho tam.... Našel jsem ji hned.... Mluvil jsem s ním o tom....

7. :

- Viděl jsem nový slovník. - .

- Už sis to koupil? - () ?

- Ne, ještě jsem si to nekoupil. - , .

- A chtěl by sis to koupit? - ?

- Ovšem, určitě si to koupím. - , () .

 

dívka, -y f kolem, kromě měsíc, -e m mimo obědvat od odjet ovšem podle posluchárna, -y f pro : jít p. noviny   rodiče pl sejdeme se (inf. sejít se) spěchat spisovatel, -e m třída, -y f ; ukázat určitě, vedle, , venkov,-a m vlak, -u m závod, -u m zapsat

 

Oc

I

 

l

, . ( žena). - , tvá, svá (moje, tvoje, svoje). pracovat, žít. v, na. ale.

 

NAŠE RODINA

Naše rodina je velká. V bytě bydlíme můj otec, má matka, bratr a já. Bratr chodí do základní školy1. Mám ještě sestru. Ta je už vdaná a má svůj byt, kde bydlí se svým manželem a dětmi. Děti jsou ještě malé a chodí do školky2. Já studuji na právnické fakultě Karlovy univerzity. Oba moji rodiče jsou zaměstnaní. Otec pracuje v továrně3 jako inženýr, matka je lékařkou a pracuje na poliklinice. Mám také dědečka a babičku. Ti žijí na venkově4, kde mají svůj domek a zahradu. Často k nim jezdíme na návštěvu5, a v létě na prázdniny.

 

* * *

 

Milan: Dobrý den, Alenko, jak se máš6?

Alenka: Děkuji7, dobře.

Milan: Kam tak spěcháš?

Alenka: Jdu ke své sestře, má dnes narozeniny. Sejdou se tam všichni příbuzní. Tchán a tchyně mé sestry, budou tam také dvě mé sestřenice a bratranec. A víš vůbec, že jsem teta? Mám malého synovce, jmenuje se Petr8.

Milan: To já jsem strýcem už dva roky. Mám neteř. Ta už mluví a říká mi strýčku. Dnes k nám přijdou se švargrovou na návštěvu. Tak ti přeji, teto, veselou zábavu.

Alenka: Dekuji, na shledanou.

 

Slovníček

bratranec, -n m dcera, - f dost již, už lékařka, - f () v létě mluvit narozeniny, -in pl neteř, -e f pracovat právnická fakulta, - f prázdniny, -in pl přát příbuzný, -ého m rodiče pl rodina, - f rok, -u m říkat   sejít se sestřenice, -e f spěchat strýc, -e m studovat synovec, -e m školka, - f švagrová, - f , tchán, - m , tchyně, -ě f , továrna, - f vdaná víš (inf. vědět) vlastní vůbec zábava, - f zahrada, - f zaměstnaný  

-

1. Bratr chodí do základní školy. chodit do školy jít do školy (). 1. ; 2.
2. chodit do školy
3. : pracovat v továrně pracovat na poliklinice  
4. bydlet žít , :
  bydlet / bydlit /
  žít ()
  Babička a dědeček řijí na venkově. .
  Otec a matka žijí spolu 25 let. 25 .
  Bydlím ve městě. .
  Bydlím v novém domě. .
5. jezdit na návštěvu
  jít na návštěvu
  být na návštěvě
  mit návštěvu
6. Jak se máš? ?
  Jak se máte? ?
  Mám se dobře .
7. děkovat (komu? - . .) ( - . .)
  Děkuji vám. .
  Děkuji. . / .
8. jmenovat se ( , )
  Jmenuji se Petr. .
  Jak se jmenujete? ? / ?
       

 

,

, , :

- mužský rod (maskulinum)

- ženský rod (femininum)

- střední rod (neutrum)

. :

) , . . : bratr, student, strom, les, muž, otec, pokoj, nůž, koš:

) , - -, - : předseda, starosta, komunista, tvůrce, zástupce, průvodce, krejčí.

:

) , . . - -e (): žena, sestra, kniha, lampa, tužka; nůše, vesnice, země;

) , : noc, věc, kost, píseň, krev, loď, postel, pomoc, mládež.

:

, . . -: okno, křeslo, kino, divadlo, Rusko; -e (): pole, moře, slunce, letiště, pracoviště; : pozvání, stavení, náměstí, čtení .

.

, (n, t, d, k, h, ch, g, s, p, b, v, f, m), z, l:

: bratr, pán, voják, hoch, stůl, dvůr, sníh, dům, kout;

: žena, ruka, kráva, moucha, mapa, noha, Moskva, Praha;

: město, okno, metro, slovo, ucho, Oslo, Mexiko.

, j, ň, ť, ď, š, ž, ř, , č, l, z:

: muž, kůň, kraj, učitel, letec, nosič, lyžař, peníz

: ulice, kůže, linie, neděle, lavice, přítelkyně

: pole, moře, slunce, pracoviště, letiště.

: . (listí, umění, ovoce, zelenina, mládež, obyvatelstvo .) (dveře, noviny, housle, brýle .).

. . .

 

První pád (Nominativ) kd? ?

Druhý pád (Genitiv) koho? čeho?

Třetí pád (Dativ) komu? čemu?

Čtvrtý pád (Akuzativ) koho? ?

Pátý pád (Vokativ)

Šestý pád (Lokál) (o) kom? (o) čem?

Sedmý pád (Instrumentál) kým? čím?

 

( ž e n a)

 

Pád Číslo jednotné Čislo množně
N. G. D. . V. L. I. žena ženy ženě ženu ženo! (o) ženě ženou ženy žen ženám ženy ženy! (o) ženách ženami

 

(d o b r á) m á, t v á,

s v á / m o j e, t v o j e, s v o j e

 

Pád Číslo jednotné Číslo množné
N., V. G. D. . L. I. moje, má dobrá (žena, ženo!) mé dobré mé dobré moji, mou dobrou mé dobré mou dobrou moje, mé dobré (ženy) mých dobrých mým dobrým moje, mé dobré mých dobrých mými dobrými

 

( ž e n a)

1. žena , . . - .

- .

:

) k, h, ch, g, r . . . - :

k / : ruka - ruce, matka - matce, babička - babičce, Boženka - Božence

h / z: kniha - knize, Volha - Volze, podlaha - podlaze, Praha - Praze

ch / š: moucha - mouše, střecha - střeše, macecha - maceše

g / z: Olga - Olze, Riga - Rize, tajga - tajze

r / ř: sestra - sestře, Věra - Věře, Barbora - Barboře, víra - víře

) , , : Milá sestro!, Drahá babičko!, Vážená soudružko!, Milá Helenko!, . . , .

) . . , , . . . .:

Já dobře znám tvé sestry. .

Já dobře znám své chyby. .

) . . žena , , : sestra - sester, barva - barev, matka - matek, továrna - továren, posluchárna - poslucháren.

: 1. . . . , z, š, l, s, ř : v ruce, v knize, o Věře, ve škole, na střeže, na Volze, v míse; n, t, d m, b, p, v, f ě: na univerzitě, v továrně, na mapě, o tetě, o krávě, o módě, v Ufě.

2. . . . : sestrám, studentkám, o sestrách, o studentkách, . - : sestrami, studentkami.

3. .

 

2. ., . . . . .

., . (. .) . (. .) ., ., .(. .)

má/moje mou/moji mé/moje

tvá/tvoje tvou/tvoji tvé/tvoje

svá/svoje svou/svoji své/svoje

 

 

( p r a c o v a t, ž í t)

 

Osoba Číslo jednotné Os. konc. Číslo množné Os. konc.
1. 2. 3. pracuji žiji pracuješ žiješ pracuje žije -i -eš -e pracujeme žijeme pracujete žijete pracují žijí -eme -ete -í

 

pracovat - pracuji , ( -l) -ova-, -uj- -i, -es, -, -eme, -ete, : kupovat (kupoval) - kupuji, milovat (miloval) - miluji, děkovat (děkoval) - děkuji, jmenovat se (jmenoval se) - jmenuje se, pozdravovat (pozdravoval) - pozdravuji, telefonovat (telefonoval) - telefonuji.

. , , . , , -ova-: informovat, telegrafovat, diskutovat.

žít - žiji, (ží-t, ži-l), - -j-. .: pít (pil) - piji, mýt (myl) - myji, hrát (hrál) - hraji, rýt (ryl) - ryji, přát (přál) - přeji, smát se (smál se) - směji se, zrát (zrál) - zraje (obilí), tát (tál) - taje (sníh), bít (bil) - bije.

. 1- . -u: pracuju, kupuju, žiju, piju.

: 1. 1- . pracovat, žít -i , 3- . .

2. žít, , ( ) : žít - žiji, žil, bít - biji, bil, mýt - myji, myl, : hrát - hraji, hrál.

 

, v, na

v na, kde? (?), , . (6. pád): dům - v domě, na domě, byt - v bytě, škola - ve škole, na škole (studuji na vysoké škole), továrna - v továrně, řeka - na řece, v řece, rodina - v rodině, fakulta - na fakultě.

n v: zahrada - na zahradě / v zahradě, závod - v závodě / na závodě.

 

ale

1. . : otec a matka; byt je velký a světlý; mám bratra a sestru.

:

Slunce svítí, a nehřeje. , .

. a , : Bratr a sestra odjeli k babičce. Fouká vítr a okna se otevírají. a .

2. ale . , , .

Náš byt není velký, ale je pohodiny. , .

Odešel, ale brzy se vrátil. , .

Ne mně, ale tobě. , .

. ale .

 

1. :

1. Jak se jmenujete?

2. Kde bydlíte?

3. Kde bydlí vaši rodiče?

4. V jakém domě máte byt?

5. Kde pracuje tvůj otec?

6. Je tvá matka zaměstnaná?

7. Máte sestru nebo bratra?

8. Kde žije tvá babička?

9. Kdo k nám dnes přijde na návštěvu?

10. Je starší sestra už vdaná?

11. Kolik dětí má tvá sestřenice?

12. Chodí děti do školy?

13. Jezdíte často na venkov?

14. Máte zahradu?

15. Kdy máš narozeniny?

16. Jak se jmenuje tvůj bratranec?

17. Kdo pozdravuje tvou sestru?

2. :

Čtu dopis od (kamarádka, sestra, Olga, Zdena, teta, dcera, babička). - Nesu dárek (kamarádka, matka, sestra, teta, Olga, Tamara, Marta, Helenka). - Často navštěvuji (matka, sestra, babička, teta, kamarádka, Helena, Zdena). - Děti sedí na (podlaha, pohovka, tráva, louka, lavička). - Mluvíme o (kamarádka, matka, sestra, kniha, zahrada, Tamara, Vilma). - Jdu do školy s (kniha, aktovka, tužka, Věra, Dana, Květa, Jarmila, Alena). - Mluvím s (žena, dcera, matka, babička, manželka, Olga, Vilma, Dana).





:


: 2017-02-24; !; : 383 |


:

:

- , - .
==> ...

783 - | 762 -


© 2015-2024 lektsii.org - -

: 0.115 .